ilustrační foto
Autor: www.clovekavira.cz / František Nedbal
V neděli 29. prosince byl i v pražské arcidiecézi při večerní bohoslužbě ve svatovítské katedrále zahájen papežem Františkem vyhlášený řádný jubilejní rok. Slavnost otevřel průvod z kostela Všech svatých do katedrály. V jeho čele pochodovali členové orelské stráže s tasenými šavlemi.
Jsou příležitosti, které dlouhodobě přitahují katolické restauracionisty všeho druhu. Třeba na Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi mezi pestrou záplavou korouhví, spolkových praporů a stejnokrojů samozvaných rytířských řádů lehko zapadnou i orelské šavle – prostě jako další staromódní spolková rekvizita. Ale zahájení svatého roku nepatří k tradičním přehlídkám katolického spolkového života, je to slavnost ryze církevní. Tasené šavle v čele liturgického průvodu tady nebyly jednou z mnoha spolkových dekorací a mnohem citelněji se tak staly součástí sebe-inscenace církve. Mně tu nezbývá než říci: církvi, nepoznávám tě! Zastrč meč(e) do pochvy! (Jan 18, 11) Do čela průvodu krále, jehož království není z tohoto světa, nepatří ozbrojenci. Symbolické sebeprezentaci společenství učedníků toho, který učil nastavit druhou tvář, nechal se (nebráněn) zajmout nepřáteli a zemřel na kříži, nesmějí vévodit zbraně.
Tasené šavle v čele liturgického průvodu jsou znamením církve, která hledá “království z tohoto světa”, která se hledí zajistit a zaštítit mocenskými prostředky. Církve, která sebe samu chápe jako ohroženou a naprosto nemá v úmyslu s tímto (skutečným nebo domnělým) ohrožením zacházet kristovsky. Církve zesvětštělé, církve takové, jaká být nemá.
Přimlouvám se za vědomější a důslednější zacházení s liturgickou sebeinscenací církve – a za odvahu dobře míněné služby orelských (i jiných) ochránců zdvořile odmítnout.
Autor je katolík, laik, neabsolvent KTF UK, absolvent TF JU.
