Bývalý děkan KTF Jaroslav Brož
Autor: Člověk a víra / Lucie Horníková
Krize na Katolické teologické fakultě UK vstoupila v minulém týdnu do další fáze. Akademický senát ve čtvrtek 16. ledna 2025 na svém mimořádném zasedání rozhodl, že návrh o odvolání děkana připustí ke hlasování. Na své další schůzi bude rozhodovat o tom, zda děkan fakulty doc. Jaroslav Brož, zvolený stejným senátem do funkce před necelým rokem, bude, nebo nebude v této své roli pokračovat dál.
Hlasování vyvolal návrh dvou studentských senátorů, děkan na něj reagoval svým dopisem zveřejněným o pár dní později na fakultním webu. Po jeho přečtení lze snadno získat pocit, že situace není tak dramatická a že studenti zmanipulovaní některými pedagogy volí jen poněkud radikálnější formu protestu a místo věcné a klidné diskuse s děkanem o problémech fakulty žádají hned jeho odvolání. Tento pocit rychle zmizí v okamžiku, kdy vedle děkanova dopisu položíme studentský návrh a pečlivě přečteme oba dokumenty společně. V té chvíli se ukáže, že děkanův dopis nejen na výtky studentů fakticky neodpovídá, ale dokonce je přímo potvrzuje, a to jak svou formou, tak i svým obsahem.
Je to smutné čtení. Vracely se mi pocity, které jsem měl, když jsem více než před rokem procházel rozhovor doc. Jakuba Jinka s „Tomášem Pravdou“. Pocity, které jsem popsal v článku Svět podle Jinka. V děkanově dopise se objevuje také podobná právnická argumentace týkající se rozdílu mezi výpovědí a ukončení pracovního poměru, na niž jsem narazil v článku Jakuba Kříže. Lze předpokládat, že se na textu dopisu podílelo více lidí. Ostatně, píše se v něm, že „funkce děkana je časově náročná a vyžaduje zajištění aparátu…“ Nepřímo se v této pasáži hovoří o doc. Jinkovi a znovu se obhajuje rozhodnutí o zřízení funkce koordinátora, do níž byl řečený jmenován a na kterou rezignoval, aby tím ovlivnil hlasování o odvolání děkana. Je to však pouze děkan, kdo je pod dopisem podepsán, a to, kdo mu s dopisem pomáhal, nás nemusí až tak moc zajímat. Myslím, že analogicky totéž platí i o návrhu. Proto pokládám za nepodstatné děkanem vzbuzované „oprávněné obavy, zda se studenti nestali předmětem manipulace.“ Děkan to uvádí jako „principiální bod b)“ v úvodu svého dopisu a možnou manipulaci vyvozuje z toho, že v metadatech „příslušného souboru“ (tedy pdf dokumentu obsahující návrh) je uveden někdo jiný než podepsaní dva studenti. Jinými slovy vytýká studentům, že jim (možná) s jejich návrhem pomohla další studentská senátorka. K tomu lze namítnout analogicky: „Funkce senátora je časově náročná a vyžaduje zajištění aparátu…“
Z porovnání obou dokumentů vychází mnohem lépe studentský návrh. Je mi moc líto, že pod textem, který je méně přesný a více manipulativní, je podepsán děkan Brož. Člověk, kterého si vážím nejen kvůli jeho odbornosti, ale i kvůli přístupu a otevřenosti k lidem v nejrůznějších obtížných situacích života. Jde o lidi bez domova, osoby ztracené v konspiračních teoriích či pastýře trpící osamělostí člověka na vrcholu církevní hierarchie. Avšak dopis, kterým se děkan hájí, prostě není dobrý. Návrh studentů pojmenovává jasně problematické věci a dokládá je konkrétními příklady. Děkanův dopis se s výtkami vypořádává v duchu „nemá smysl se k nim vyjadřovat.“ Zdůrazňuje záležitosti, které nejsou relevantní a při podrobném čtení se jeví jako mimoběžný s textem, na který reaguje, téměř v duchu českého úsloví „já o voze, ty o koze“. Reaguje podrážděně, napadá kritiky odkazem na jejich nezkušenost a zmanipulovanost. Faktické připomínky a kritiku odbývá slovy:
[…] Ostatní argumenty jsou osobního rázu, nemá se smysl k nim vyjadřovat. […]
Převážná většina výtek uvedených v bodě 3.3. (neprofesionální vedení webu) jsou [sic!] osobního rázu a působí subjektivně. […]
Selektivní zdůrazňování dílčích metodických výhrad není argumentem, metodiku je třeba posuzovat spravedlivě, tedy vcelku.
Důvody, proč pokládám děkanův text za problematický, ukážu na několika případech.
Komunikace
Samotná forma zveřejnění děkanova dopisu na webu KTF UK poukazuje na jeden z problémů. Tím je komunikace jak uvnitř fakulty, tak navenek. Děkanův dopis bez studentského návrhu, na nějž reaguje, vyznívá zcela jinak. Správce webu však studentský návrh nepřipojil. To samo naprosto zbytečně vyvolává dojem, že se vedení fakulty záměrně snaží potlačit kritické hlasy. Někomu by to mohlo připomínat praxi dřívějšího komunistického systému, který ochotně zveřejnil kritiku „Charty 77“, ale zveřejnění vlastního textu Charty 77 bránil a ubližoval těm, kdo se o to pokusili. Vyhnout se podezření z podobné praxe je až banálně snadné. Stačilo do aktuality přidat jeden webový odkaz na příslušné místo z webu KTF.
Správce facebookového profilu „Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy“ se tomuto podezření vyhnout ani nepokouší. Vystupuje jako mluvčí fakulty, avšak velmi selektivně a manipulativně zachází s výběrem a komentováním témat, což je také předmětem kritiky ve studentském návrhu.
Absurdní situaci v oblasti komunikace dokumentuje usnesení Akademického senátu ze 6. listopadu 2024, kdy se senát dožadoval na děkanovi, aby mu sdělil, kdo se o web a profil KTF stará. Děkanova odpověď byla upřímně přímočará, kdybych ji měl parafrázovat vlastními slovy, tak jen o málo slušnějším způsobem říká: „Nic vám do toho není.“ Senátu napsal:
Informace, o niž senát děkana žádá, senátu nenáleží. Senát není pověřen exekutivním výkonem řízení fakulty, nemá na starosti činnosti jako marketing nebo public relations. […] Existují rovněž další důvody, proč požadovanou informaci neposkytnout: Jedním z hlavních je ochrana údajů bez souhlasu subjektu podle předpisů na ochranu GDPR.
Protest studentů a zaměstnanců před budouvou KTF
Autor: Facebook / Tomáš Boháč a Ondřej Shon
K otázce vymezení kompetencí mezi akademickým senátem a děkanem se ještě vrátíme. Nejdříve se ale podívejme na argument o ochraně osobních údajů (GDPR), který je stejným způsobem použit v děkanově reakci na návrh jeho odvolání. V situaci, kdy fakulta sama na svém webu zveřejňuje jména, e-maily i telefonní čísla a v některých případech i fotografie tváří jednotlivých zaměstnanců s vymezením odpovědnosti jejich úkolů, argumentace pomocí zkratky GDPR nepůsobí zcela věrohodně. Jako kontaktní osoba Oddělení vnějších vztahů je uvedena referentka Adéla Bytelová. Do agendy jejího oddělení – podle informací (k 21. lednu 2025) dostupných na webu KTF – spadá mimo jiné také „správa webu a fotoarchivu“. Člověka stojícího mimo fakultu okamžitě napadne: Proč se senát dotazuje děkana na něco, co si všichni mohou přečíst na webu fakulty? Důvody čteme v návrhu studentů:
Na začátku zimního semestru 2024 došlo z netransparentních důvodů ke změně správy oficiálního FB profilu KTF UK, přičemž děkan odmítá zaměstnancům i AS KTF sdělit jméno spravující osoby/jména spravujících osob.
Proč ale děkan odmítá tuto informaci sdělit a odkazuje se na GDPR? Mohl přece odpovědět například takto: „Dohodli jsme se s paní Bytelovou, že se o web a facebook bude starat pan Novák. Je chyba, že na webu stále visí neaktuální popis pozice paní Bytelové, do týdne to napravíme.“ To se ale nestalo.
Jestliže fakulta zveřejňuje osobní údaje referentky Bytelové na svém webu, činí tak s přesvědčením, že je k tomu oprávněná. Jaký je důvod, že to nejde v případě jiné osoby, pověřené podobnou činností? Jediný důvod pro nezveřejnění údajů, který mne v souvislosti s GDPR napadá, je ten, že zatímco v případě paní Bytelové fakulta disponuje jejím souhlasem o zveřejnění údajů, tak v případě neznámého pana Nováka takový souhlas nemá. Je-li možné podobný souhlas získat od paní Bytelové, proč to nejde u pana Nováka? Nejspíš kvůli tomu, že to někdo neudělal. Děkanova argumentace pomocí GDPR tak působí dojmem, že se vymlouvá na něco, co měl ve skutečnost zařídit on sám, a opomenutím - či snad dokonce záměrně - nezařídil. Nehledě na to, že informace identifikující, kdo v rámci organizace vykonává nějakou činnost, poskytnutá pracovníkům stejné organizace, může být jen stěží považovaná za osobní údaj chráněný ve smyslu GDPR.
Utajování
Významnějším problémem, který popisuje studentský návrh, je nezveřejňování „povinných informací“ a podklady či sdělení zasílaná na poslední chvíli. Děkan reaguje takto:
O tomto zpoždění vím a omlouval jsem se za ně na minulých zasedáních senátu s tím, že budu usilovat o brzké zjednání nápravy. Mohu sdělit, že na ní se stále pracuje.
To je cenná informace, bez níž by si někdo mohl snad myslet, že děkan ani žádnou nápravu provést neplánuje. Jak dlouho se na nápravě ještě bude pracovat, to už v děkanově dopise nezazní. Pochybnost o tom, do jaké míry je příslib nápravy míněn vážně, budí i samotné datum předložení děkanova dopisu. Studentští senátoři upozorňují na to, že důležité podklady pro jednání senátu děkan i proděkani dodávají pozdě či vůbec. Samotný dopis děkana členům senátu je toho ukázkou. Nese datum 16. ledna 2025, což je stejný den, kdy se konalo zasedání senátu týkající se této věci. Tedy tak, že si jej senátoři nemohli přečíst v rámci přípravy na zasedání, ale dostali jej až na poslední chvíli. Jde přesně o tu věc, kterou návrh na děkanovo odvolání popisuje v části 3.1.
Manažerské selhání
Studentský návrh připomíná událost ze začátku zimního semestru, kdy obor Dějiny evropské kultury přišel o tři vyučující. Popisuje věcně, co se tehdy přihodilo:
Dvěma akademickým pracovníkům nebyly i přes předchozí ujišťování děkana prodlouženy smlouvy za stávajících podmínek. Třetí zaměstnanec na protest tomuto jednání svoji smlouvu nepodepsal.
Dále popisuje vzniklou problematickou situaci oboru a ohrožení jeho budoucnosti, ale na to děkan fakticky vůbec nereaguje. Podsouvá studentům, že jejich dokument…
… nerozlišuje mezi skončením pracovního poměru výpovědí či skončením pracovního poměru uzavřeného na základě oboustranné dohody stran na dobu určitou uplynutím sjednané doby.
A tímto nerozlišováním zdůvodňuje, že
Návrh na odvolání prozrazuje základní neznalost ekonomických i právních otázek řízení instituce, jako je fakulta UK.
Ve skutečnosti ale děkanův dopis rozporuje tvrzení, které v návrhu obsaženo vůbec není. Studenti netvrdí, že pracovníci dostali výpověď, ale připomínají, že pracovníkům nebyly prodlouženy smlouvy za stávajících podmínek, jak jim bylo do poslední chvíle slibováno. Děkan vysvětluje poměrně detailně, avšak zcela zbytečně, že:
… Pokud pracovní poměr uzavřený na dobu určitou skončí uplynutím sjednané doby, není možné v takovém pracovním poměru pokračovat, pokud zaměstnanec s pokračováním nevysloví souhlas. V uvedených případech zaměstnanci s prodloužením pracovního poměru nesouhlasili, čímž došlo ke skončení jejich pracovních poměrů z důvodů na straně těchto zaměstnanců, nikoliv fakulty. Děkan nemůže nikoho nutit uzavřít pracovní smlouvu, kterou zaměstnanec uzavřít nechce.
To samozřejmě nemůže. Jenže když několik málo dní před vypršením kontraktu předloží smlouvu s jinými podmínkami a nabídne volbu podepsat, nebo odejít, pak se nemůže divit, že ti odvážnější to pochopí jako podraz a jdou. Kdo za to nese odpovědnost? Podle mého názoru děkan. Ten se v dopise ptá:
Není pak jasné, jak si navrhovatelé vykládají, co jsem měl jako děkan činit jiného.
Odpověď je poměrně jednoduchá: Se změnou podmínek přijít dřív. Ne až za pět minut dvanáct. Dát podřízeným čas a prostor pro rozhodování. Vysvětlovat, proč se podmínky mění. Komunikovat, poskytovat informace, naslouchat odlišným názorům. Prostě a jednoduše: dělat profesionálně svou manažerskou práci.
Likvidace oboru
Ještě závažnějším je podezření, že nešlo o manažerské selhání, nýbrž o záměrnou likvidaci oboru Dějiny evropské kultury (DEK) či Katedry církevních dějin a literární historie (KCDLH) . Studentský návrh na odvolání děkana taková podezření explicitně nevyslovuje, avšak uvádí konkrétní kroky, jimiž děkan poškozoval katedru KCLDH, přípravu studijního oboru European Culture Studies a obor DEK. Děkan výtky odmítá (volně parafrázuji): „Já za to nemohu, můžou si za to sami.“ Přitom jako možné řešení uvádí zrušení katedry:
Budova fakulty v pražských Dejvicích
Autor: Wikipedia.org
Pokud není jakákoliv katedra fakulty schopna zajistit kvalitu či potřebnou akreditaci, je namístě, aby situace byla řešena vedením fakulty. (Řešením může být i její zrušení, jak k tomu mnohde dochází a stalo se to v minulosti i některým katedrám na KTF, ovšem nikdy s takovým ohlasem, který zahrnuje sociální sítě i média.) Stávající stav je především důsledkem způsobu vedení katedry a činnosti garantů, nikoliv fakulty či děkana.
Ne, stávající stav je především výsledkem manažerské nekompetence vedení fakulty, tedy děkana a jeho předchůdců. V tom lepším případě. V tom horším je to důsledek cílené snahy poškodit a zlikvidovat celý obor a zrušit katedru KCDLH.
Role děkana
Děkanova reakce na studentský návrh odhaluje zásadní odlišnost v chápání rozdělení moci v samosprávné akademické instituci. Děkan si stěžuje na to, že se mu akademický senát snaží mluvit do toho, co dělá.
Přijetí mzdového předpisu a nastavení mzdových pravidel fakulty pak jednoznačně ze zákona spadá do pravomoci děkana fakulty. Žádnému jinému subjektu nepřísluší zasahovat do výkonných rozhodnutí a způsobu řízení fakulty v oblastech, které jsou svěřeny děkanovi a jím pověřeným osobám. Děkanem jsem byl zvolen demokratickými prostředky a řízení fakulty v ekonomicko-personální oblasti náleží mně. Naopak není na místě, aby studenti, kteří – byť jsou členy akademického senátu – nemají ani odborné znalosti, ani potřebné informace, zasahovali v tak zásadní míře do řízení fakulty.
Poslední věta mi připomíná legendární slova Miroslava Štěpána z roku 1989: „…v žádné zemi ani rozvojové neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident…“ Vinit studenty z nedostatku odborných znalostí v oblasti ekonomie či personalistiky je pro biblického teologa velmi rizikové. Neměl by přehlédnout, že lidé o více než generaci mladší již prošli vzděláním nabízejícím odlišné možnosti, než jaké měl on sám. Za nedostatek potřebných informací u členů akademického senátu v tomto případě, jak bylo výše řečeno, nese odpovědnost také děkan sám.
Přezíravý postoj vůči studentům doprovází obava, že senát příliš zasahuje do děkanových výkonných rozhodnutí. Za takové zasahování zřejmě považuje kritiku „zřízení nesystémové funkce koordinátora“. Podívejme se na to podrobněji. Děkan je odpovědný za vedení fakulty a má právo si zvolit tým svých nejbližších spolupracovníků. Je správné mu tedy vytýkat důvěru, kterou vložil do krizově manažerských schopností doc. Jinka a ustanovil ho „koordinátorem“? Nakonec děkan byl přece zvolen „demokratickými prostředky.“
Problém je, že „demokratickými prostředky“ nejsou pouze volby, nýbrž celý systém rozdělení, vyvážení a vzájemné kontroly moci. V akademickém prostředí fakulty to popisuje základní dokument – Statut KTF. Děkana limituje v mnoha věcech, například požaduje, aby se senát vyjádřil k jeho záměru jmenovat či odvolat své nejbližší spolupracovníky, proděkany (Čl 7, 15b). Vytvoření nové funkce „koordinátora pro hospodaření“ (opatřením č. 6/2024) s téměř neomezenými pravomocemi a obsazení této pozice bez výběrového řízení jde zcela zjevně proti duchu Statutu KTF. Ostatně bylo to také opakovaně kritizováno z mnoha stran, akademickým senátem (žádal zrušení pozice 6. listopadu 2024) i rektorkou UK. Děkan přistoupil ke zrušení této pozice až po zasedání senátu, 21. ledna 2025 (opatřením č. 1/2025).
Vyvažování moci také znamená respektování hranic a řízení napětí mezi různými zájmy. Jedním z principů takového vyvažování je i snaha eliminovat konflikt zájmů, tedy situaci, kdy jedna osoba zastává dvě nebo více rolí, které by měly reprezentovat protichůdné zájmy. Děkan působí dojmem, že tuto věc vůbec nechápe a redukuje ji pouze za právní rovinu. Ve svém dopise píše:
Údajný „střet zájmů“ členů pracovní skupiny nemá oporu v zákoně; děkan je plně oprávněn pověřit výkonem vybraných oblastí třetí osoby, které podléhají jeho rozhodnutím a instrukcím.
Zcela konkrétně, pověří-li tvorbou metodiky výpočtu úspor doc. Jinka z Katedry filosofie a práva, bude pak obtížně čelit kritice, že právě pro Katedru filosofie a práva vyšly požadavky na snižování úvazků nejvýhodněji. Podobně se bude děkanovi velmi těžko čelit námitce, že stejný doc. Jinek působí ve „výboru odborové organizace Jana Nepomuka Neumanna, s níž má vedení KTF UK projednávat personální změny“ a současně z pozice „koordinátora“ měl sedět i na druhé straně jednacího stolu.
A dál?
Děkanův dopis končí výtkou, že návrh obsahuje podobné důvody, jako byly ty předložené před necelým rokem a půl při neúspěšném pokusu o odvolání děkana Novotného.
Dovolte mi na závěr shrnout, že celý materiál vyznívá, podobně jako obdobný materiál předložený akademickému senátu před méně než rokem a půl při pokusu o odvolání mého předchůdce Vojtěcha Novotného, jako účelový agregát mimoběžných a nesouvisejících, často subjektivních i nepravdivých výhrad. Domnívám se proto, že se nemůže stát legitimním podkladem k odvolání regulérně zvoleného děkana fakulty z funkce.
Mimoběžné a nesouvisející výhrady čtu spíše v děkanově dopise než v návrhu na jeho odvolání. S poznámkou, že důvody jsou podobné jako v případě děkana Novotného, však souhlasím. Bohužel, naděje na změnu, kterou děkan sliboval ve svém volebním programu, se nenaplnily.
Jestliže se legitimním podkladem pro odvolání nemůže stát studentský návrh, tak děkanův dopis takovým podkladem bezpochyby je.
Autor je absolventem bakalářského studia teologie.
