Ilustrační foto
Autor: Unsplash / Ramez E. Nassif
Projít formálním procesem blahořečení a svatořečení vyžaduje v mé, římskokatolické církvi: hodně času, hodně vložené energie od těch, kteří na tom pracují, a také hodně peněz na všelijaké poplatky. Jsou lidé, kteří říkají, že tenhle úřední proces svatořečení je přežitý. Jsou i tací, kteří by kritéria pro svatořečení naopak ještě zpřísnili. Určitě každý z nás zná někoho, kdo se už za života stal rukama Božích zázraků a jeho milosrdenství.
Už svatý František z Assisi říkal, aby ho nesvatořečili příliš brzy, protože i na konci svého života, třebaže už byl vážně nemocný, byl podle svých slov „schopen plodit děti“, a tedy schopen sexuálního života. Svatořečen byl ovšem už dva roky po své smrti. Jan Pavel II. byl blahořečen šest let po smrti, svatořečen pak za devět let. Mezitím zemřela celá řada lidí v pověsti svatosti, řada zajímavých žen a mužů, o jejichž kanonizačním procesu si můžeme nechat jen zdát.
Kdekdo, kdo měl šťastné dětství a štěstí ve svém životě na lidi, by řekl, že svatá byla jeho maminka, jeho táta, některý z jeho učitelů, vychovatelů či přátel. Kdekterá máma, ne-li každá, umí udělat pro své dítě z ničeho zázraky. Je sluncem, které nezapadá. Je něhou, k níž se lze vždycky uchýlit. Je láskou, ze které dítě čerpá a kterou v dospělosti napodobuje. Jenže skoro žádná máma se nedostane ke kanonizačnímu procesu, aby byla církví postavena na oltář jako symbolická postava křesťanství všedního dne, křesťanství 21. století.
Zdeněk A. Eminger
Autor: Michal Bauer Pticen
Kdybych měl vytvořit seznam těch, kteří jsou podle mého mínění svatí, strávil bych na něm hodně času. Myslím si totiž – pro někoho možná hereticky –, že svatost se netýká jen římskokatolických křesťanů či obecně křesťanů, ale všech lidí bez výjimky a bez ohledu na jejich vyznání. Pokud bych byl dotázán vatikánským Dikasteriem pro blahořečení a svatořečení na možné kandidáty, bez sebemenších rozpaků bych napsal tyto:
Přemysl Pitter, evangelický teolog, kazatel, sociální pracovník
Olga Fierzová, jeho spolupracovnice
Milan Balabán, evangelický teolog, kazatel, biblista, básník
Erazim Kohák, filosof, evangelický pastor
Bohuslav Reynek, básník, grafik a pasáček ovcí
Karel Čapek, spisovatel
Josef Čapek, spisovatel, výtvarník
Vladimír Boublík, teolog
Jorge Mario Bergoglio, povoláním papež
Láďa Heryán, Boží člověk, biblista, pedagog
moje maminka
Víťa Marčík, divadelník
Janusz Korczak, vychovatel, lékař
Adriena Šimotová, výtvarnice
Benedikt Vladimír Holota, kněz, františkán
Františka Plamínková, novinářka, politička
Anna Magdalena Schwarzová, karmelitka
Karel Vrána, filosof, kněz
Zdeněk Bonaventura Bouše, kněz, teolog
Josef Cepák, učitel, sportovec
Max Picard, spisovatel
Antoine de Saint-Exupéry, letec, spisovatel
Dietrich Bonhoeffer, teolog, mučedník nacistického režimu
Pier Paolo Pasolini, básník, filmový režisér
Antonia Pozzi, básnířka
don Giuseppe Diana, italský kněz zavražděný mafií
Dalajláma
Václav Havel, spisovatel, dramatik, prezident
Olga Havlová, první dáma, zakladatelka Výboru dobré vůle
V tom kratičkém seznamu, který byste jistě sami dokázali doplnit o další jména, jsou křesťané katoličtí i protestanští, Židé, lidé hledající i ti, kteří to část svého života měli s vírou nahnuté. Kdybych měl u těch, které jsem mohl osobně poznat, vydat svědectví o jejich zázracích (což je kritérium pro blahořečení nutné), kromě mnoha jiných bych uvedl zázrak osobního proměnění, chcete-li uzdravení duše. To by na pomyslné misce vah dalece převážilo všechno, co by snad i podle současných kritérií mohlo svědčit proti jejich svatořečení.
Dvacáté století přineslo na základě velkého tlaku zdola blahořečení a svatořečení těch, kteří dokonce nebyli ani řeholníci, ani kněží. Přesto nám pořád chybí příklady světců všedního dne, kteří se živí svou vlastní prací, žijí ve světě, vychovávají děti a navzdory časům, které nejsou snadné, jsou nositeli světla a naděje. Že k Bohu kráčí a k Bohu se dostanou i lidé jiného vyznání než křesťanského, je součástí učení církve. Chtělo by to jen trochu odvahy začít se dívat na život Božího lidu čistšíma a pokornějšíma očima. Světic a světců jsou kolem nás totiž celé závěje.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
