Co chtěl Graubner říci?

Dominik Obruča (z četby básní na ČT art)
Autor: https://art.ceskatelevize.cz/

K příležitosti 1. neděle postní vydal arcibiskup Graubner pastýřský list. Téma je na první pohled sympatické a řekli bychom ryze křesťanské – odpuštění a milosrdenství. Všiml jsem si ale několika míst, které ve mně budí naléhavé otázky.

Odpuštění týkající se „všech vztahů a všech úrovní“ je v listu popisováno jako jediná správná cesta. Ten, kdo má být aktivním, jsou oběti, viníci ani nemusí o odpuštění prosit. Zkrátka je to na nás, měli bychom odpustit všechno všem a nežádat o tresty pro viníky. Graubner dokonce píše, že by se měly spojit dříve rozdělené rodiny, nebo alespoň by děti měly přestat slýchávat negativní informace o rodiči, který odešel. Jenže, lze v každém jednotlivém případě minulá zranění (fyzická i psychická) jen tak „zapomenout“? Je mnoho zranění, kde to takto jednoduché nebude. Mnoho traumat zkrátka nevyřešíme tím, že budeme záměrně mlčet o zlu, které nám jiní projevili. Jistě, je potřeba střežit se nenávisti, ale k zahojení ran je také potřeba přesně popsat, co se stalo, kdo byl viník, kdo oběť. Pokud budeme tento proces bagatelizovat, může se trauma obětí prohloubit.

Odpustit Graubnerovi – a co dál s tím?

Při čtení listu jsem si nemohl nevzpomenout na nedávnou demonstraci před arcibiskupským palácem. Byla zde vyzdvižena dvě konkrétní témata, za které v listu Graubner možná (byť nevyřčeně – přiznávám, že zde do textu vkládám vlastní interpretaci) požaduje od lidí odpuštění. Na webu církev.cz se můžeme dočíst, že si v „kauze Orko“ Vácha s Graubnerem vzájemně odpustili. Problém je v tom, že i kdyby Graubnerovi odpustili všichni, které Váchovo odvolání naštvalo, nic to nemění na tom, že uvolněný prostor v akademické farnosti zůstává prázdný a že nedůvěra k církevním institucím kvůli zneužití klerikalismu přetrvává. A Graubner situaci nejen nedořešil, ale vlastně ani nemusí, protože mu přece má být odpuštěno.

S druhým tématem je to mnohem zapeklitější. Sexuální zneužívání v církvi také doposud nebylo uspokojivě dořešeno, oběti s pochopitelných důvodů žádají vyslechnutí, řešení, formulují obavy kvůli mezinárodní dohodě. Co nabízí Graubner jim? To samé, co všem ostatním – odpusťte a už na to nemyslete? Osobně jsem nikdy zneužívaný nebyl, nevím, jaké to je žít s takovýmto traumatem, jak těžké je se situací se vyrovnat a odpustit. Problém není v tom, že by odpuštění nebylo řešením, problém je, že lidé, kteří byli zneužiti (nebo si na toto místo dosaďte vraždu blízkého člověka, trvalé zdravotní poškození kvůli opilému řidiči nebo jakoukoliv další náročnou životní situaci) potřebují od církve především pochopení a vytvoření bezpečného prostoru, aby s traumatem mohli pracovat – a později, až to bude možné, mohli také odpustit. Tito lidé rozhodně nepotřebují slyšet větu: „je chybou zůstat uzavřený ve svém smutku a pocitu zranění“, která je manipuluje do pozice viníků.

Mají snad Ukrajinci „milovat“ Putina?

V předposledním odstavci listu vidíme několik narážek, které lze jistě interpretovat různými způsoby; mnou předestřená interpretace se tedy nemusí shodovat se záměrem „básníka“. Problém je v tom, že se pohybujeme v určitém společenském, politickém a mediálním kontextu, kde se adresáti listu setkávají s různými diskurzy, od nichž je těžké se odpojit. Tak tedy tvrzení, že „válečné konflikty nedokáží řešit ani armády ani diplomaté, pokud se nenajde ochota odpouštět a milovat i nepřátele,“ koresponduje s diskurzem, že za válku na Ukrajině si mohou Ukrajinci sami a řešením není obrana (armáda), ale „milování“ Putina, tzn. kapitulace a dobrovolné zotročení.

S výrokem „Sdělovací prostředky nezodpovědně šíří hlavně špatné zprávy,“ by se dalo souhlasit, pokud bychom znali kontext, o kterém Graubner mluví. Kritizuje bulvár, který se zaměřuje na emoce, nebo seriózní média, která v době, kdy se vlády v USA ujal psychopat, upozorňují na to, že se vlády v USA ujal psychopat? Je informování o dopadech změny klimatu „nezodpovědným šířením negativních zpráv“? Nevím, jestli si to Graubner uvědomuje, ale jeho výše zmíněný citát může velmi snadno utvrdit lidi věřící populistům a dezinformacím, že klasickým médiím nelze důvěřovat.

Moralizování vs. hojení ran

Odpuštění je důležité, ale Graubnerovo moralizování je vhodné pro děti, které se na pískovišti pohádaly o bábovičku. V mnoha jiných situacích s těmito dobře míněnými radami nevystačíme. Je důležité dělat vše pro to, abychom nešířili, nebo dokonce nemultiplikovali nenávist. V době, kdy čelíme obrovskému tlaku dezinformací, riziku ztráty svobody, přetrvávající diskriminaci mnoha různých menšin či zesměšňování vědeckého poznání bychom ale neměli poslouchat Graubnerovu výzvu (odkazující se na selektivně vybraná Ježíšova slova) „pokoř se a neprosazuj se.“ Ano, neměli bychom odsuzovat lidi jako takové, ale jejich nebezpečné jednání a lživé a nenávistné projevy kritizovat musíme. Koneckonců i dobře cílená kritika může být projevem lásky, ale apatie a mlčení ke zlému rozhodně k lásce nepřispívá. Nemůžeme jednoduše říci rasistům, homofobům, podporovatelům genocidního jednání, lhářům a dezinformátorům či těm, kdo bagatelizují traumata druhých lidí, „v pohodě, máme vás rádi, odpouštíme vám a už o vašich chybám nikdy nebudeme mluvit!“ a nechat je jejich nenávist a zločiny šířit dál a omlouvat si to křesťanskou láskou a respektem k „jinému názoru.“ Nemůžeme radit lidem, kteří prožili hrůzy, jež si sami nedokážeme představit, aby místo žádání spravedlnosti prostě jen odpustili a přestali na své bolesti myslet. Cesta k zahojení ran opravdu nevede přes nucené potlačení bolestivých vzpomínek.

Opravdu nevím, jestli Graubnerovým záměrem bylo bagatelizovat traumata a potěšit dezinformátory, nebo prostě jen svá vyjádření nedomyslel do důsledků. Pastýřský list od arcibiskupa, tedy veřejně činné osoby, nemohu číst bez kontextu jeho dalšího veřejného působení. Pokud bych kupříkladu věděl, že pro podporu zmiňovaných obětí sexuálního násilí udělal maximum, zřejmě bych ta samá slova o odpouštění a milosrdenství četl jiným způsobem.

Autor vystudoval  sociologii a mezinárodní rozvojová studia. Pracuje jako učitel na gymnáziu. Píše básně, které přednesl i v pořadu ČT art.