Seznamka
Gerasa, ruiny byzantské katedrály
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Milí přátelé, minule jsem se v líčení naší cesty do Jordánska dostal k nejkrásnější vyhlídce světa v Petře. Další den jsme navštívili křižácký hrad Montréal založený jeruzalémským králem Balduinem I. jako pevnost střežící cestu do Sýrie a Arábie. Ten však později dobyla muslimská vojska, byl přestavěn a dnes je známý pod jménem Šobak. V drobném mžení a oparu působily rozvaliny této pevnosti vystavěné kolem dnes už rozbořené katedrály tajemně. Nedivil bych se, kdyby se z mlhy vynořil templář bojující s muslimským dobyvatelem.
Pak jsme pokračovali dál na sever, odbočili z hlavní silnice a přes písečnou planinu se dostali až k římské pevnosti Qasr Bashir. Čtvercová stavba poskytující zázemí římské jednotce byla vybudována kolem roku 300 a po velkém zemětřesení roku 364 byla zřejmě opuštěna. K obnově – jak říkají archeologové – naštěstí už nikdy nedošlo, a díky tomu jsme si mohli prohlédnout tento cenný doklad dobového římského vojenského stavebnictví. Program dne jsme skončili v Umm ar Rasas, kde se nachází zbytky dalšího římského vojenského tábora, města a byzantského klášterního komplexu svatého Štěpána s šestnácti kostely; v mnoha z nich se dochovaly úžasné mozaiky. Na dohled od kláštera jsme pak mohli obdivovat stále stojící sloup, tedy spíše věž poustevníka – stylity – žijícího na jejím vrcholku. V jeho blízkosti pak stojí kostel, díky kterému mohl přijímat pravidelně eucharistii.
Další den jsme navštívili Macheront, hasmoneovskou a později herodovskou pevnost nad Mrtvým mořem. I když evangelia nemluví o tom, kde přesně byl Jan Křtitel sťat, Josef Flavius, židovský historik z prvního století, tuto událost situuje právě sem. Následovala prohlídka Madaby, v byzantské době sídla vzkvétající diecéze a školy, která vyučovala tvorbu mozaik. V kostele svatého Jiří jsme obdivovali úžasnou mozaikovou mapu, která v 6. století ukazovala rozložení poutních míst ve Svaté zemi a v Zajordání. Zahrnuje i spoustu zajímavých fascinujících drobností: ryby plující Jordánem se u Mrtvého moře obrací nazpět; a u Jeruzaléma si nelze nevšimout carda, hlavní římské ulice vedoucí ze severu na jih, na níž leží Chrám Božího hrobu. Na jejím začátku se nachází Damašská brána se sloupem, proto se jí v byzantské době říkalo Sloupová. Ve zpodobení Gazy jsme objevili klášterní komplex svatého Hilariona, kde ještě v nedávné době probíhaly vykopávky vedené naší školou.
Při naší cestě z jihu na sever jsme vlastně putovali po stopách Mojžíše a Izraelitů; územím Edomitů, Moabitů a Amonitů až na horu Nebo, kde se nám, stejně jako kdysi Mojžíšovi, otevřel impozantní výhled na Zemi zaslíbenou, Mrtvé moře a Jordán. Právě na této hoře podle knihy Deuteronomium Mojžíš předal vedení lidu Jozuovi a ukončil svou pozemskou pouť. Již ve čtvrtém století se proto v místních jeskyních usídlili poustevníci a později na vrcholku hory vznikl klášter. Slavná antická poutnice Egerie ve svém líčení poutě do Svaté země z roku 380 a další starověcí autoři dosvědčují, že se v místní bazilice nacházel Mojžíšův hrob, nebo přesněji místo, které jej mělo připomínat. O reálné existenci tohoto kenotafu se ale až do nedávné doby vůbec nevědělo, až při františkánských archeologických pracích na začátku tohoto století se uprostřed baziliky – na nejvyšším místě této skalnaté hory – našel prázdný mělký hrob, který nenesl žádné známky poškození, ani stopy uložení lidských ostatků. Zřejmě se tedy jedná právě o ono symbolické místo Mojžíšova posledního odpočinku.
Hora Nebo, pohled na Zaslíbenou zemi
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Mezi nejúžasnější věci, které jsem v Jordánsku viděl, rozhodně patří nádherné severní baptisterium (křestní kaple) s mozaikami, které bylo na konci šestého století díky stavbě jižního baptisteria zakonzervováno. Celé místo, které spravují františkáni, je vkusně a prakticky upravené, takže se můžeme kochat krásou všech mozaik v obou baptisteriích nebo v kapli Panny Marie. V den naší návštěvy jsem předsedal mši svaté v moderní kapli kousek od mnišského komplexu s výhledem na západ slunce nad Zaslíbenou zemí. Škoda jen, že nebyla bezvadná viditelnost, prý bychom mohli vidět i Jeruzalém. Další nejkrásnější výhled na světě?
Poslední den jsme navštívili akropoli v Ammánu s Herkulovým chrámem, umájjovským palácem a mešitou. Pod kopcem jsme pak mohli obdivovat nádherné římské divadlo a další antické pozůstatky, kupodivu v samém srdci moderní čtyřmilionové metropole. Naše cesta na sever pokračovala až do Gerasy, kde mi doslova vyrazila dech monumentální Hadriánova brána, za kterou se otevíral pohled na úžasně zachované město založené Alexandrem Velikým. Samotné archeologické naleziště je velkým ostrovem uprostřed moderního města.
Kamenná cesta nás zavedla podél hipodromu až k další městské bráně, za kterou se nachází oválné fórum, nad nímž se vypíná návrší s Diovým chrámem a divadlem. Po cardu jsme se vydali dál a míjeli budovy, které bývaly obchody a chrámy, až jsme se dostali na jeho křížení s decumanem (severo-jižní osou), kde dodnes stojí čtyři sloupy označující střed města. Po chvíli jsme vstoupili do byzantského kostela. Přímo nad ním se nachází katedrála, na jejímž nádvoří je kašna, ve které se podle byzantských pramenů na svátek Zjevení Páně zázračně proměňovala voda ve víno. Pak už jsme zamířili k nejvyššímu bodu města, na kterém se tyčí dominantní Artemidin chrám. Yunus, náš kapucínský průvodce, se velice rychle spřátelil s místním archeologem, z kterého se vyklubal italský profesor, který nás velice ochotně provedl.
Hora Nebo, mozaika severního baptisteria
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Pak už nás čekala jen cesta na západ z náhorní plošiny dolů k jordánské nížině. Přes hraniční přechod jsme museli opět pěšky. Neminula nás opět zevrubná hraniční kontrola na jordánské i izraelské straně. Překvapilo mě, jak je Jordán úzký, přejet jej autobusem po mostě trvalo jen pár okamžiků. Potom už padla tma, a tak jsme při cestě domů podél řeky sledovali světla vesnic a měst na její druhé straně, černý pruh neobydlených svahů a pak opět záplavu světel na náhorní plošině. Dobrou noc, Jordánsko!
PS.: A jestli chcete vidět naši cestu opravdu v hodně velké zkratce, můžete se podívat na krátké video, které z naší cesty sestříhal Enzo.
(18. ledna 2025)
Autor je plzeňský dominikán a kněz. Vystudoval filosofii a teologii v Bordeaux a Toulouse. V letech 2015–2023 působil jako kaplan na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. V roce 2024 získal licenciát teologie na KTF UK a v současnosti studuje dvouletý postgraduální kurz na Francouzské biblické a archeologické škole v Jeruzalémě.
Dopis z Jeruzaléma VI. – Pouštní perla
Dopis z Jeruzaléma V. – Betlém
Dopis z Jeruzaléma IV. – Dvě stě metrů pod mořem
Dopis z Jeruzaléma III. – Chrám Božího hrobu
Dopis z Jeruzaléma II. – Olivy z Getseman
Dopis z Jeruzaléma I. – Příjezd
