Apoštolský nuncius v České republice, arcibiskup Jude Thaddeus Okolo, na konci ledna zahájil první fázi výběru nového pražského arcibiskupa. Podle informací magazínu Christnet.eu, získaných ze tří na sobě nezávislých zdrojů, oslovil vybrané členy církve – biskupy, kněze i některé laiky – s žádostí o návrhy vhodných kandidátů. Podle odhadu historika Jaroslava Šebka, který se specializuje na soudobé církevní dějiny, by jméno nástupce Jana Graubnera mohlo být známo v létě nebo na podzim letošního roku.
Konzultační fáze představuje první krok v delším procesu. Nuncius na základě obdržených odpovědí sestavuje takzvané „terno“, trojici vhodných kandidátů a svoje doporučení. Jejich složky, doplněné o překlad do italštiny, odešle do Vatikánu na Dikasterium pro biskupy. Tam materiály prostuduje komise, která jednoho z kandidátů doporučí papeži Františkovi. Ten má konečné slovo: může doporučeného jmenovat, vybrat jiného ze tří, návrhy zcela odmítnout a požádat o nové terno, nebo si zvolit vlastního kandidáta.
Papež František přijal rezignaci arcibiskupa Jana Graubnera v září roku 2023, krátce poté, co dosáhl kanonického věku 75 let. Zároveň jej vyzval, aby dočasně setrval ve funkci, dokud nebude jmenován jeho nástupce.
Výběr může trvat měsíce. Někdy jen týdny
Podle historika Jaroslava Šebka trvá výběr nového arcibiskupa obvykle měsíce: „Tento proces většinou standardně trvá několik měsíců, protože jsou v něm ze strany papežského nuncia nejprve dotazovány osoby přímo v příslušné diecézi, kněží i laici, poté také další biskupové. Na základě toho se vytvoří terno – tedy seznam tří možných kandidátů, kteří přicházejí v úvahu. Pak je tento seznam zaslán na Státní sekretariát a Dikasterium pro biskupy, v jehož čele stojí od roku 2023 kardinál Robert F. Prevost. A následně jsou předloženy papeži, který nakonec rozhodne. Celý proces je přísně tajný.“
Zkušenost z roku 2022 však ukazuje, že výběr může být i velmi překotný. „Samozřejmě může dojít i k urychlení, jako tomu bylo při jmenování nového pražského arcibiskupa Graubnera na jaře 2022,“ pokračuje Šebek, „kdy výběr trval v podstatě jen v rámci týdnů, protože Dikasterium tehdy oslovilo Graubnera, zdali by chtěl převzít úřad v Praze, a dostal jen pár dní na rozmýšlení. V tomto případě neproběhlo klasické výběrové kolo, které sice předtím probíhalo, ale nepřineslo žádný výsledek.“
Kdy bude nový pražský arcibiskup známý, tak nelze s jistotou odhadnout. „To je tak trochu věštění starověké Pýthie, v rychlém případě odhaduji léto, v pomalejším podzim letošního roku, ale to skutečně závisí na vybraných kandidátech a na tom, zdali budou mít vůli úřad českého metropolity vůbec přijmout,“ dodává historik.
Kritéria: způsobilost, pastorační schopnosti i znalost prostředí
Jaká kritéria dnes Vatikán při výběru kandidátů zvažuje? Podle Šebka se o nich otevřeně hovořilo i během loňské synody: „Téma obecných kritérií otevřel kardinál Prevost v souvislosti s biskupskou synodou o synodalitě v říjnu 2024. Mezi takové obecné požadavky zařadil ‚způsobilost‘ kandidáta a prošetření toho, zda má ‚vážné problémy, o kterých nikdo neví‘, zda nemá nějaké závažné zdravotní problémy nebo zda existují jiné aspekty jeho působení, kvůli kterým by nebyl dobrým kandidátem. Důležitá je jeho zbožnost a schopnosti.“
Důležitá je ale i schopnost číst potřeby konkrétní diecéze a zprostředkovat je do Říma. Podle Šebka je v tomto ohledu klíčová role nuncia, ale i samotných konzultantů v Dikasteriu: „Samozřejmě, že jedním z významných kritérií je pak potřeba konkrétní diecéze. V tom jsou klíčové informace od apoštolského nuncia, který by informace o tom, jakého vhodného kandidáta diecéze potřebuje, měl Dikasteriu zprostředkovat.“
„Samozřejmě výhodou také je, pokud v Římě funguje někdo, kdo má vhled do problematiky dané země, nejlépe přímo z ní, nebo někdo, kdo má o ní hlubší přehled (jako takový konzultant fungoval třeba kardinál Meisner). Musí mít dar vedení a pastýřskou schopnost (vonět po ovcích) a schopnost sloužit, tedy neměl by to být jen úředník, který kontakt s lidmi nevyhledává, nebo manažer.“
Kontinuita, nebo nový směr?
Nakolik je pravděpodobné, že volba padne na někoho ze současných biskupů, nebo naopak na osobnost, která dosud biskupem není? Podle Šebka zůstávají otevřené obě možnosti: „Taková volba podle mého názoru záleží také na odvaze jít novým směrem a vybrat kandidáta, který v biskupském sboru není, ale je schopen formulovat výraznější vizi do budoucnosti, která nebude zahrnovat jen hledání vhodného ekonomického modelu, ale také se soustředí na pastorační výzvy, duchovní program a kreativní oslovení nejen křesťanského prostředí a vtělení synodálních principů, anebo se znovu přikloní k nějakému tzv. osvědčenému řešení na pár let, které znovu dají možnost hledat někoho s delší perspektivou.“
Zásadní bude také způsob, jakým nový arcibiskup dokáže komunikovat nejen dovnitř církve, ale i směrem k veřejnosti: „Současná situace naší církve ukazuje zřetelně na potřebu někoho, kdo je také schopen jasně, otevřeně a srozumitelně komunikovat i o nepříjemných tématech v rámci Božího lidu i v rámci vnějšího prostředí, a vylepšit tak důvěryhodnost církve.“
Možní kandidáti se rýsují, i když neveřejně
Mezi jmény, o nichž se v církevním prostředí i neoficiálních debatách uvažuje jako o možných kandidátech, se objevují například pomocný biskup pražský Zdenek Wasserbauer, plzeňský biskup Tomáš Holub, farář v Praze-Stodůlkách, a probošt vyšehradské kapituly Jan Kotas, karmelitán Petr Glogar, královéhradecký biskup Jan Vokál, jenž má zkušenosti z působení v římské kurii, a také litoměřický biskup Stanislav Přibyl. Výsledné rozhodnutí však nezávisí pouze na Vatikánu, důležitou roli hraje i to, zda vybraný kandidát funkci přijme.