Seznamka
Bývalý děkan KTF Jaroslav Brož
Autor: Člověk a víra / Lucie Horníková
Vývoj na Katolické teologické fakultě UK by se dal snadno přirovnat k cimrmanovské frustrační kompozici, kdy se periodicky střídají fáze očekávání a fáze zklamání. Začít lze například v roce 2021, kdy proti tehdejšímu děkanovi prof. Vojtěchu Novotnému kandidoval doc. David Vopřada, jenž nabízel vizi moderní a sebevědomé teologické fakulty. Místo toho se dostavila křeč v podání druhého funkčního období prof. Novotného, zakončeného mizerně zdůvodněným a naprosto otřesně komunikovaným předáním výpovědi prof. Petráčkovi, a z toho plynoucího řetězce sporů a záští. Když pak v návaznosti na to prof. Novotný rezignoval, zdálo se, že by se fakulta mohla odrazit ke (snad) lepším zítřkům zvolením Alberta-Petera Rethmanna. Nestalo se a navzdory hlásání tezí o otevřené fakultě se s doc. Brožem pokračovalo v nastoleném trendu netransparentního a nekoncepčního jednání. Zdálo se, že situace kulminovala jeho odvoláním na počátku letošního roku. Očekávali jste, že by se mohl stav na jedné ze zakládajících fakult UK začít stabilizovat, či snad dokonce zlepšovat? Omyl.
Vývoj v prvním kvartálu letošního roku ukázal, že jestli lze stav KTF nějak charakterizovat, tak jen jako sled zklamání.
Zklamání první: „noblesa“ doc. Jaroslava Brože
Když dne 29. ledna 2025 schválil AS KTF UK návrh na odvolání děkana fakulty doc. Jaroslava Brože, nechal se jmenovaný slyšet, že nemá „žádný pocit ukřivděnosti nebo potřebu obstruovat či něco blokovat.“ V širším publiku, sledujícím dění na KTF, byl tento jeho přístup některými pozorovateli vnímán jako noblesní, nad věcí. Ze slov doc. Brože, že „definitivní rozhodnutí je na rektorce univerzity“ a že je „jistě otázka času, kdy předám úřad někomu jinému“, se snad dalo usuzovat, že rozhodnutí senátu respektuje a podřídí se rozhodnutí rektorky. Málokdo očekával, že situace dozná jiného vývoje, zvláště když rektorka rozhodnutí akademického senátu respektovala a doc. Brože z funkce k 10. únoru skutečně odvolala. První známky, že odvolaný děkan není s celou situací tak smířený, jak se mohlo zdát, se ukázaly v jeho dopise senátorům z 25. února 2025, v němž vyzýval, aby senát „nevyhlašoval volby nového děkana a nejdříve obnovil legitimitu tohoto fakultního orgánu novými volbami.“ V případě nerespektování této výzvy se doc. Brož cítil připraven „podat žalobu o neplatnost mého odvolání z funkce děkana KTF UK.“ Zde se bohužel očekávání splnilo. Senát doc. Brožovi nevyhověl a nové volby vyhlásil, na což doc. Brož zareagoval žalobou. Na jejím základě přiznal Městský soud v Praze Jaroslavu Brožovi odkladný účinek žaloby proti odvolání z funkce děkana KTF UK, čímž zamezil konání nových voleb a doc. Brože navrátil do funkce, dokud o právoplatnosti jeho odvolání sám nerozhodne. Kam se v těchto krocích (ne)odvolaného děkana poděla noblesa, ví asi jen on sám.
Budova KTF v Thákurově ulici
Autor: Wikipedia.org / Creative commnons
Zklamání druhé: (ne)reakce velkého kancléře
Ve svém článku ze 4. února letošního roku jsem si posteskl, jak nejasná je v celém dění na KTF komunikace velkého kancléře, pražského arcibiskupa Jana Graubnera. Když dne 18. února velký kancléř zaslal předsedovi senátu prof. Vlnasovi dopis, v němž jej vyzýval, aby volbu děkana odložil, neboť „je dobrým demokratickým zvykem, že zastupitelské orgány, jejichž působnost končí, nevykonávají zásadní úkony,“ ukázalo se, že ani on není rychlému řešení situace nakloněn. Jakákoliv prodleva se však nezdá žádoucí. Fakulta funguje několik měsíců bez tajemníka (dosavadní tajemník ing. Luděk Knorr ke konci srpna 2024 ukončil pracovní poměr), a od té doby se opakovaně nepodařilo vybrat jeho nástupce (poslední výběrové řízení probíhalo s termínem podání přihlášek do 27. 2. 2025 a s předpokládaným nástupem 1. 4. 2025, z webových stránek fakulty však není zřejmé, zda se tentokrát podařilo tuto pozici obsadit). Tajemník však je, slovy zákona o vysokých školách (§ 25, odst. 2), orgánem fakulty, jenž „řídí hospodaření a vnitřní správu fakulty v rozsahu stanoveném opatřením děkana“ (§ 32, odst. 1). Fakulta stojí před zásadními výzvami, jako je implementace nového mzdového předpisu na UK či dopady novely vysokoškolského zákona, a absence tajemníka je v této situaci zásadní komplikací. Situace se již ukázala jako problematická ve chvíli, kdy měl jeho práci suplovat nesystémově zřízený „koordinátor pro hospodaření,“ což opakovaně kritizovalo vedení univerzity.
Přistoupil-li by senát na kancléřovu výzvu a přenechal by volbu až senátu v novém funkčním období (počínajícím 1. 6. 2025), mohlo by k volbě dojít nejdříve v červnu. Otázkou navíc je, kdy by se složitý proces schvalování děkana dostal ke svému cíli. Pro představu, doc. Brož byl kandidátem na děkana zvolen 15. 2. 2024 a do funkce po schválení rektorkou a Vatikánem uveden až po téměř třech měsících, 3. 5. 2024. Pokud bychom tedy předpokládali obdobný časový harmonogram (a v potaz musíme vzít i letní prázdniny a s tím související nepružnost všech možných úřadů), mohl by být děkan jmenován nejdříve v září. Reálně bychom tedy byli svědky téměř čtvrt roku trvajícího provizoria.
Pro odklady volby však žádný závažný důvod nebyl, váha rozhodování senátu přeci neklesá s blížícím se koncem funkčního období (zdá se to podobně absurdní, jako kdybychom nyní vzývali poslaneckou sněmovnu, aby již neschvalovala žádné zásadní zákony, když budou na podzim volby). Arcibiskupova žádost je tak v tomto případě spíše ukázkovým nezaujetím pozice, což je v situaci, v níž se fakulta nachází, poslední žádoucí přístup.
Zklamání třetí: současný stav
K volbám, do nichž se přihlásil pouze jeden kandidát, pracovník Odboru pro vědu a výzkum Univerzity Karlovy Mgr. Petr Nohel Ph.D., nakonec v kýženém termínu nedošlo. Městský soud vydal předběžné opatření, jímž doc. Brože navrátil do funkce „z důvodu právní jistoty […] aby nemohlo případně dojít k situaci, kdy by vedle sebe existovaly dva děkanské mandáty.“ Neznamená to tedy, že by soud uznal, že byl doc. Brož odvolán v rozporu se zákonem. I proto „předpokládá rektorka Univerzity Karlovy jistou uměřenost kroků doc. J. Brože v této funkci nejméně do doby věcného soudního rozhodnutí.“
O uměřenosti panují patrně rozdílné představy: na konci března byla vypsána čtyři výběrová řízení na pozice akademických pracovníků, jejichž požadavky a termínové lhůty (termín podání přihlášek do výběrového řízení 28. 4., nástup do pracovního poměru 1. 5.) nemají daleko k povedenému aprílovému žertíku. Zda tento způsob vedení fakulty skutečně povede k její stabilizaci či „k odbornému a personálnímu zabezpečení některých oborů a kateder,“ po čemž nyní doc. Brož volá, to je otázka. Tři z těchto pozic nabízejí pouze úvazky 0,10 FTE a zároveň natolik specifické požadavky (např. „Současný nebo bývalý vedoucí pracovník diecéze římskokatolické církve pověřený péčí o její management a ekonomii a zároveň současný nebo bývalý vedoucí pracovník České biskupské konference a zároveň současný nebo bývalý vedoucí pracovník charity.“ V případě výběrového řízení na lektora na pozici L2.), že se nelze zbavit dojmu, že jsou „ušitá na míru“ konkrétním uchazečům. Nakolik koncepčně se pak případní vybraní kandidáti dokáží zapojit do výuky tři týdny před jejím ukončením v letním semestru (dle harmonogramu končí výuka v letním semestru 23. 5. 2025), ponechávám bez komentáře. Nezdá se tedy, že by doc. Brož prošel ve svém způsobu řízení nějakou sebereflexí, což však nejlépe ukáže další vývoj.
Celá situace nyní pravděpodobně dopadla nejhorším možným způsobem. Nelze vůbec předpokládat, jak dlouho bude soudu trvat posouzení celé žaloby a kdy padne rozsudek. Paralýza, do níž fakulta v posledních letech upadá, se tak bude ještě prohlubovat. Jisté je však jedno: současný stav poškozuje všechny. Je smutnou vizitkou fakulty, univerzity, i celé římskokatolické církve, že se KTF stává jednou za čtvrt století kolbištěm nesmiřitelných sporů a záští. Chtěl bych doufat, že se situace zlepší. Dosavadní očekávání však vždy skončila zklamáním.
Autor je doktorandem a vědeckým pracovníkem FF UK a vědeckým pracovníkem FLÚ AV ČR.
