Chrámová hora, Skalní dóm
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Milí přátelé, jedna z dalších úterních topografických exkurzí slibovala od počátku naprostou změnu. Sešli jsme se po ranních chválách v 8:15 a hlavně prý s sebou nemáme mít žádné výrazné náboženské symboly! Oblékl jsem si tedy rifle a šel na místo srazu. Jaké bylo mé překvapení, když mě do očí uhodila černobílá kombinace našeho hábitu i s kápou, kterou měl na sobě můj australský spolubratr: jestli tohle není výrazný náboženský symbol, tak co tedy? Po cestě jsem zjistil, že jde především o kříže, růžence, Bible a další podobné předměty, které bychom mohli na místě odložit nebo se s nimi, nedej Bože, dokonce modlit! Propletli jsme se ulicemi starého města, vešli do jeho muslimské části a pak vystoupali ke Lví bráně. U té nás už čekal statný čtyřicátník s mohutným plnovousem, náš průvodce. Ten nás provedl jednou z mnoha bran vedoucích na chrámový pahorek. Ten tvoří obdélníkovou esplanádu, kterou z východní a jižní strany obklopují městské hradby a z dalších dvou muslimská a částečně i židovská čtvrť se slavnou Západní zdí. Všichni ji známe jako „Zeď nářků“. My se ocitli na obrovském prostranství nad ní, kterému v centrální části vévodí Skalní dóm a na jižní straně mešita al-Aksá.
Náš průvodce nás nejdříve ujistil, že jsme tu vítáni, nicméně pak spustil litanie výčitek vůči izraelskému státu, který tuto část Jeruzaléma obsadil v roce 1967 v rámci takzvané Šestidenní války. Tehdy byl Izrael napaden koalicí arabských států, ubránil se, a navíc získal další území, a to včetně Chrámové hory. Do té doby spadala pod správu Jordánského království. Až dodnes je tak předmětem vášnivých sporů mezi muslimy a židy, zvláště těmi nejradikálnějšími, kteří sní o obnovení Jeruzalémského chrámu. Samy židovské náboženské autority svým souvěrcům zakázaly na toto místo přicházet, aby náhodou nevstoupili tam, kde stávala velesvatyně. Návrší je opevněné a z muslimské čtvrti je možné na ně vstoupit několika branami. Navzdory muslimské samosprávě tohoto území jsou všechny vstupy kontrolovány mladými izraelskými vojáky, chlapci i dívkami. Přístup pro ne-muslimy je ale z rozhodnutí Izraele jen jediný: v jihozápadním cípu, kousek od Západní zdi. Náš průvodce nás tedy provedl bránou pro muslimy!
Dále nám vysvětlil, že název al-Aksá se nevztahuje jen a pouze na jižní mešitu, ale na celé prostranství, které je v pátek a o velkých svátcích hustě zaplněné modlícími se muslimy. Severní část prostranství okolo Skalního dómu je vyhrazená ženám a jižní část – ta blíže mešitě al-Aksá – patří mužům. Proto se Skalnímu dómu někdy říká mešita žen. Jeho zlatá kupole nádherně odráží sluneční světlo. Chrám je obložený výraznou modrobílou keramikou, má centrální osmiúhelníkový půdorys a nachází se přímo uprostřed esplanády.
Před vstupem jsme si zuli boty a vstoupili jsme na červenobílý koberec. Uvnitř na stěnách se opakuje orientální motiv, který svou výraznou špičkou ukazuje směr modlitby, tedy k Mekce. Uprostřed vší té nádhery vyčnívá skála, vrcholek Chrámové hory, pod kterým se nachází jeskyně. Do ní jsme také sestopili. Uvnitř je opět rozprostřen koberec a nachází se zde také mihráb, výklenek označující jižní stranu směřující k Mekce. S největší pravděpodobností právě zde stál původní Jeruzalémský chrám, ale vzhledem k nemožnosti archeologického výzkumu dodnes nevíme, zda se na tomto místě nacházel oltář nebo velesvatyně. Jediný vědec, který na Chrámové hoře mohl provést několik archeologických sond, byl v šedesátých letech františkán Bellarmino Bagatti, a to díky svému přátelství s jordánským králem.
Chrámová hora, kupole Skalního dómu
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Po zničení Jeruzalémského chrámu Římany v roce 70 byli Židé vyhnáni a není přesně známo, jestli pohanský chrám římského města Aelia Capitolina, jak byl Jeruzalém přejmenován, stál zde nebo jinde ve městě. V každém případě v byzantské době zůstalo toto místo prázdné jako doklad Ježíšových slov o zničení chrámu. V roce 613 získali moc nad Jeruzalémem Peršané a po nich město padlo do rukou muslimských dobyvatelů. Ti neobsadili žádnou z křesťanských svatyní, ale zabrali prázdné místo na této hoře, které navíc spojili s Mohamedovou noční cestou do Jeruzaléma a vizí výstupu do nebe. A tak se Jeruzalém stal třetím nejdůležitějším poutním místem islámského světa. Skalní dóm tu byl zbudován v letech 688-691. V době křižácké nadvlády se stal kostelem s názvem Templum Domini a kolébkou rytířského řádu templářů. Po dobytí Jeruzaléma Saladinem se stal znovu mešitou.
Když jsme vyšli ze Skalního dómu, vydali jsme se na druhou stranu esplanády, sešli jsme několik schodů a minuli krásnou kašnu, kterou muslimové používají k rituálnímu očišťování. Opět bosí jsme vstoupili do mešity al-Aksá, která na člověka zapůsobí svou rozlehlostí, přestože tento chrámový prostor dnes čítá jen sedm širokých lodí – dříve jich bylo dokonce patnáct, avšak dobyvatelé a zemětřesení velkou část zničili. Po cestě zpátky podél východní zdi, za kterou se rozkládá muslimský hřbitov, jsme minuli Zlatou bránu. Ta je dnes zazděná; víme, že i v byzantské době se používala vzácně, jen na slavnostní průvody na Květnou neděli a svátek Uvedení Páně do chrámu. Právě jí by měl na toto místo přijít mesiáš, a proto také velkou část protější Olivové hory zabírá židovský hřbitov, kde zemřelí očekávají jeho příchod.
Po rozloučení s naším průvodcem jsme došli muslimskou a poté židovskou čtvrtí až k Západní zdi a pak Hnojnou bránou ven. Po jižním svahu jsme zamířili k vykopávkám Davidova města, které se nachází na východní straně této šíje nad pramenem Gichón a které jsme navštívili už na podzim. Jedinečným zážitkem tehdy byla cesta Ezechiášovým tunelem, vyhloubeným v 8. století před Kristem, který měří kolem 500 metrů. Návštěvník se tu brodí vodou a velice úzkým tunelem nakonec vyjde na světlo u rybníka Siloe.
Chrámová hora, jeskyně ve Skalním dómu
Autor: Hyacint P. Ullman OP
My jsme však zůstali na západní straně, kde nás za vysokou plechovou zdí přivítala archeoložka, která vede vykopávky v této části Davidova města. Bylo úžasné vidět archeology při práci a poslouchat výklad někoho, kdo nám ukázal jednotlivé vrstvy, jejich charakteristiky a rovnou také poukázal na větší celky.
Kvůli už zmíněné nemožnosti archeologického průzkumu na samotné Chrámové hoře nevíme, zda Jeruzalém vznikl právě tam, nebo na jejím jižním svahu u pramene Gichón, který je jako jediný zdroj pitné vody zásadní pro rozvoj celého města. Jeruzalém totiž spočívá na vrcholu Judských hor, neprotéká jím žádná řeka a obvykle zde prší jen v období dešťů, tedy několik týdnů od listopadu do února.
Dalším velice zajímavým bodem je křesťanské vnímání Chrámové hory jako klíčového místa, které však svědčí o konci Starého zákona a jeho liturgie. Skutečným epicentrem Jeruzaléma se v perspektivě evangelií stává Chrám Božího hrobu, v kterém se koncentruje celé Ježíšovo velikonoční tajemství, jež se však může slavit po celém světě. A tak se naplňují Ježíšova slova, že neslavíme Boha na hoře Gerizim, ani na Chrámové hoře, ale všude, a to v Duchu a v pravdě (srov. Jan 4,20-24).
(9. února 2025)
Autor je plzeňský dominikán a kněz. Vystudoval filosofii a teologii v Bordeaux a Toulouse. V letech 2015–2023 působil jako kaplan na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. V roce 2024 získal licenciát teologie na KTF UK a v současnosti studuje dvouletý postgraduální kurz na Francouzské biblické a archeologické škole v Jeruzalémě.
Dopis z Jeruzaléma VII. – Vidět zaslíbenou zemi
Dopis z Jeruzaléma VI. – Pouštní perla
Dopis z Jeruzaléma V. – Betlém
Dopis z Jeruzaléma IV. – Dvě stě metrů pod mořem
Dopis z Jeruzaléma III. – Chrám Božího hrobu
Dopis z Jeruzaléma II. – Olivy z Getseman
Dopis z Jeruzaléma I. – Příjezd
