Kumrán, Émile Puech ukazuje na čtvrtou jeskyni
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Milí přátelé, na začátku druhého semestru jsme prožili den, o kterém někteří moji spolužáci prohlásili, že je nejpamětihodnější v jejich životě. Brzo ráno jsme totiž společně s profesorem Émilem Puechem, který už přes padesát let vyučuje na Biblické škole, vyrazili směrem k Mrtvému moři. Lepšího průvodce po Kumránu jsme si nemohli přát, je totiž jedním z předních odborníků na starověkou epigrafii a na svitky, které zde byly nalezeny.
Překvapilo mě, že Kumrán neleží v soutěskách Judských hor, ale přímo u Mrtvého moře. Dnes je toto místo kvůli klesání jeho hladiny sice od břehu vzdálenější než před padesáti lety, ale stále je ještě na dohled. Kumrán leží při cestě vedoucí po západním břehu tohoto jezera z Jericha na jih k Ejlatu, a pak do Egypta. Když jsme dorazili na místo, tyčily se nad oparem se na druhé straně mračné jordánské hory, ale naše oči se upíraly spíš na druhou stranu, protože hned za vykopávkami Kumránu se zvedá jako zeď Judské pohoří, které skrývá jeskyně, jež ony slavné svitky ukrývaly.
Historie Kumránu je stejně zajímavá jako jeho poloha. Nejstarší osídlení sahá prokazatelně až do devátého století před naším letopočtem; později zde vznikla obranná pevnost, která byla vyvrácena při tažení Babyloňanů proti Jeruzalému. V poslední třetině druhého století před Kristem se zde za vlády Jana Hyrkána usadila skupina esejců – jedné z radikálních odnoží judaismu –, kteří zde chtěli v čistotě zachovávat příkazy Tóry, neboť bohoslužbu v Jeruzalémském chrámě považovali za znesvěcenou bojem o moc mezi různými frakcemi saduceů. Na místě vykopávek jsme mohli obdivovat systém vodních nádrží, rituálních koupelí, velkou společnou kuchyni, jídelnu, skriptorium, místo pro společnou modlitbu a zásobovací věž. Všechny tyto nálezy ukazují na to, že se nejednalo o obyčejnou vesnici, ale o skutečnou komunitu, která kladla důraz na společný život a rituální čistotu.
Celý komplex však byl těžce poškozen zemětřesením v roce 31 před Kristem a komunita esejců se sem opět vrátila až po dalších třiceti letech. Když se pak v roce 68 našeho letopočtu přiblížila římská armáda táhnoucí do Jeruzaléma potlačit židovské povstání, skryli zdejší obyvatelé velkou část svých rukopisů do dobře utěsněných hliněných nádob a uložili je do jeskyní v horách. V chvatu, a už ne tak dokonale, pak skryli další spisy v jeskyních poblíž. Sami se uchýlili na nejrůznější místa, jako je například vádí Murabba'at, o kterém se ještě zmíním. Kumrán byl ještě krátce obýván za povstání Bar Kochby na začátku druhého století, ale nakonec byl opuštěn – a zdálo se, že navždy.
Ono „navždy“ však platilo jen do chvíle, kdy se po dalším zemětřesení jedna z jeskyní „otevřela“ a beduíni, kteří tu pásli svá stáda, našli starobylé rukopisy esejců. To se stalo v roce 1947. Beduíni sice nebyli schopni rukopisy přečíst, ale napadlo je, že by se daly zpeněžit. Proto několik z nich odnesli do Jeruzaléma k jednomu starožitníkovi, a ten je pak nabídl k odkoupení různým křesťanským komunitám. Takto se část svitků dostala do rukou bratří dominikánů z Biblické školy, kteří pak pod vedením Ronalda de Vaux OP provedli v této oblasti rozsáhlé vykopávky. Vypukl tak závod mezi beduíny a archeology o to, kdo najde ostatní dosud neobjevené jeskyně. Postupně se tak objevovala další a další naleziště se svitky, které se dnes označují chronologicky jako 1Q-11Q (Q jako Qumran).
Vádí Murabba'at
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Relativně brzy bylo toto místo ztotožněno s esejskou komunitou, a to právě díky archeologickým nálezům, které svědčí o již zmíněném intenzivním komunitním životě, dále pak na základě samotných svitků, které neobsahují jen texty Písma, ale také pravidla této komunity a její vlastní teologickou reflexí o posledních časech nebo představách o mesiáši. Podle esejců měli být dokonce dva: jeden kněžský, který očistí chrám v Jeruzalémě, a druhý politický, jenž odtud bude vládnout. Byly zde rovněž nalezeny kalamáře s inkoustem, který svým složením odpovídal některým svitkům. Rovněž džbány nalezené v jeskyních se shodují s těmi, které zde byly vyráběny. O tomto společenství zároveň píší i Josef Flavius a Plinius starší, který dokonce popisuje náboženskou skupinu žijící bez žen a bez peněz, jen „ve společnosti palem“.
Nálezy z Kumránu, z vádí Murabba'at a dalších míst představovaly nečekaný přínos pro poznání období druhého chrámu, tedy doby, ve které žil i Ježíš. Objevil se tak nový úhel pohledu a jakýsi další dílek mozaiky objasňující život a teologii období vlády Hasmoneovců či později Heroda Velikého a jeho synů. Tyto velmi staré rukopisy obsahovaly biblické knihy v různých textových variantách, což dnes napomáhá lepšímu chápání některých biblických pasáží.
Ukážu to na příkladu mé letošní akademické práce: Žalm 91 se ve zdejších nálezech objevil hned dvakrát; jednou v podobě, kterou nacházíme v hebrejském masoretském textu, podruhé ale na jednom svitku s dalšími třemi modlitbami či žalmy, které ale v Písmu nenajdeme. V samotném textu se nachází liturgické značky a závěr žalmu, tedy verše 14-16. Ty představují zkrácenou verzi textu, jak jej známe z Bible. Zajímavé je jednak jeho umístění, a pak také liturgické značky poukazují na jeho používání v rámci rituálu exorcismu jako závěrečné modlitby odevzdání se do Boží ochrany.
Po poledni jsme se s otcem Émilem, naším průvodcem, rozloučili a znovu nastoupili do autobusu. Cestou na jih podél Mrtvého moře jsme minuli vádí Kidron, které se táhne směrem od Jeruzaléma, po několika kilometrech jsme odbočili vpravo a začali stoupat do Judských hor. V serpentinách se nám otevíral nádherný pohled na Mrtvé moře a jordánské hory. Na náhorní plošině jsme vystoupili a pěšky jsme pokračovali hlubokým zářezem vádí Murabba'at. Na protější straně rudě zářila stěna údolí, na níž jsme mohli sledovat jednotlivé geologické vrstvy. Sestupovali jsme po úzké stezce. Ta se ale v jednom okamžiku ztratila a my museli využít feratu, skalní cestu, jejíž bezpečnost zajišťují železné skoby, řetězy a další prvky. Na jejím konci stezka pokračovala a my jsme se po úbočí vádí vzdalovali od Mrtvého moře a přibližovali se k Betlému. Po asi dvou kilometrech jsme znovu s pomocí feraty vyšplhali do svahu, abychom se dostali do dvou jeskyní, kde byly v roce 1952 nalezeny svitky, tedy v téže době, kdy probíhaly nálezy v Kumránu. Na jednom z nich byl objeven například dopis Bar Kochby, vůdce židovského povstání, lidem, kteří se skrývali právě na tomto nepřístupném místě.
Vádí Murabba'at, směr Betlém.
Autor: Hyacint P. Ullman OP
Když jsme se vrátili zpátky na stezku, pokračovali jsme v cestě vzhůru a až na poslední chvíli jsme si všimli stáda kozorohů. Byli téměř dokonale maskovaní, protože jejich srst splývala s pískovou barvou protějšího svahu. Po nějaké době jsme nechali hlavní koryto pokračující do Betléma stranou a vydali se skrze další rameno vádí, kde stály ještě kaluže vody z předchozích dešťů, vzhůru mezi kameny, opět za pomoci ferat. Všude kolem se otvíraly nádherné výhledy na okolní skály a jen podle ohlazených kamenů a jejich šedivé barvy jsme se mohli domýšlet, kam až sahá voda, když přijde náhlá průtrž mračen. Šplhali jsme místy, kudy se musí řítit úžasné vodopády. Člověk najednou chápe, že voda je pro biblického člověka symbolem života i smrti. Oáza znamená život, prudká průtrž mračen uprostřed vádí, které je jinak závětrným a stinným místem, pak smrt.
(9. března 2025)
Autor je plzeňský dominikán a kněz. Vystudoval filosofii a teologii v Bordeaux a Toulouse. V letech 2015–2023 působil jako kaplan na Arcibiskupském gymnáziu v Praze. V roce 2024 získal licenciát teologie na KTF UK a v současnosti studuje dvouletý postgraduální kurz na Francouzské biblické a archeologické škole v Jeruzalémě.
Dopis z Jeruzaléma VIII. – Chrámová hora
Dopis z Jeruzaléma VII. – Vidět zaslíbenou zemi
Dopis z Jeruzaléma VI. – Pouštní perla
Dopis z Jeruzaléma V. – Betlém
Dopis z Jeruzaléma IV. – Dvě stě metrů pod mořem
Dopis z Jeruzaléma III. – Chrám Božího hrobu
Dopis z Jeruzaléma II. – Olivy z Getseman
Dopis z Jeruzaléma I. – Příjezd
