Vladimír Boublík v roce 1973
Autor: Archiv autora
V dílu římského teologa a kněze českého původu Vladimíra Boublíka (1928–1974) hrají důležitou roli tři knihy, které se vymykají ryzímu teologicko-odbornému žánru. Jsou jimi jeho Duchovní deník (2010) a dva knižní konvoluty dopisů. Tím prvním jsou jeho dochované dopisy přátelům a domů nazvané Broučku a cvoku přenáramný (2022). Tím druhým je sbírka intimně laděné korespondence, která vyšla pod názvem Teolog Vladimír Boublík ve svých dopisech Monice.
Čtyři čeští teologové a mezi nimi naštěstí jedna žena se věnovali a věnují teologické reflexi Boublíkova díla. Jde o jeho přítele a kolegu z Papežské Lateránské univerzity Karla Skalického. Jde o teoložku Kateřinu Brichcínovou, která o něm a o fenoménu Nejsvětější Trojice obhájila a knižně vydala svoji doktorskou práci (Ve své lásce nás předem určil, 2017) a jež je zároveň spolueditorkou Dopisů Monice. Jde o teologa Jiřího Žůrka (Prolegomena k četbě Vladimíra Boublíka, 2008) a jde o editora dvou posledně zmíněných Boublíkových knih, který je zároveň autorem tohoto článku.
Každý z nich přispěl k poznání života a díla našeho nejvýznamnějšího exilového teologa jiným způsobem. Historický pohled na závěr Boublíkova života nabídl také historik Lukáš Kopecký. Tou nejdůležitější postavou, jíž byly zároveň určeny Dopisy Monice, je však Monica Schreier (1939–2014), jež s Vladimírem Boublíkem svázala dvanáct let svého života, z toho šest po jeho boku v Římě.
Dopisy, které vyšly po 24 letech ve druhém, upraveném a doplněném vydání, připravila kdysi sama Monica Schreier. Z němčiny a italštiny je přeložil Karel Skalický. Tíha ztráty nad mužem, který zemřel v r. 1974 při návštěvě vlasti v klatovské nemocnici a s nímž ji pojila vzájemná láska, úcta, víra i teologické názory, ji přiměla k tomu, aby o Vladimíru Boublíkovi, na kterého se v jeho vlasti téměř zapomnělo, vydala nepřibarvené a necenzurované svědectví.
Teolog Vladimír Boublík ve svých dopisech Monice
Autor: Togga
Pokud se kdy vůbec o doktorce Monice Schreier, která získala na Lateránu doktorát z filosofie (u našeho Karla Vrány), hovořilo, byla označována jako jeho hospodyně, kuchařka, v „nejlepším“ případě jako jeho spolupracovnice. Nic z toho však nevyjadřovalo sílu jejich vzájemného pouta a vztahu, který se začal psát při Moničině návštěvě Říma v roce 1962. Monica, jež se v r. 1968 přestěhovala z Berchtesgadenu natrvalo do Říma, a navíc se svou pratetou, která jí byla po smrti jejích rodičů vůbec nejbližší, vytvářela Vladimírovi Boublíkovi v jeho domově na dohled od Svatopetrské baziliky zázemí, které mu pomohlo plně se věnovat teologické práci. Boublíkův byt navštěvovala celá řada lidí z teologického a vatikánského prostředí. Častými hosty byli i jeho studenti, které měl rád, které povzbuzoval a jimž pomáhal na jejich vlastní teologické cestě. Jako profesor a děkan Teologické fakulty Lateránu byl Boublík zároveň garantem oboru fundamentální teologie a religionistiky, kterou sám na papežské univerzitě rozvíjel.
To, kým byla Monica pro Vladimíra a Vladimír pro Moniku, vysvětluji v obou knihách dopisů. První vydání drobné knížečky Dopisů Monice bylo brzy po roce 2001 rozebráno. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dopisy vyjdou znovu v novém vydání. Spousta čtenářů nám v průběhu let psala, co pro ně dopisy Vladimíra Boublíka Monice Schreier znamenaly. Intimita dopisů, které pokrývají necelých šest let života obou aktérů, není běžná ani mimo církevní prostředí. Ti, kteří nejsou svázáni moralistickým přístupem k životu, a ti, kteří se snaží sami zbavit předsudků a iluzí, jichž není v životě církve málo, objeví v dopisech možná něco z toho, co sami prožívali, co prožívají, co by chtěli prožít, co jim schází, na co čekají a po čem touží.
Maličká knížka úsporného formátu se vejde čtenáři doslova do kapsy. Může si ji vzít všude s sebou a těšit své srdce nejen tehdy, kdy touží po lásce, vřelosti a obejmutí. Byl bych šťastný, kdyby se v příštích letech dostaly na světlo světa dopisy křesťansky orientovaných či křesťanstvím inspirovaných osobností – mužů i žen –, které by ukázaly, že skutečná láska nemůže být láskou s ručením omezeným, nýbrž tím, co dva milující utváří, mění a vede na jejich společné cestě do věčnosti (a v lásce už samotnou věčností).
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
