Seznamka
Karel Skalický
Autor: Nika Brunová
Poté, co jsem patřičně uctil svatého Silvestra, probudil jsem se do prvního dne nového roku posilněn spánkem, který vzhledem k mému sluchu nerušily různé petardy ani ohňostroje.
Nedlouho před polednem mě napadlo, že bych si měl vyslechnout, co nám na Nový rok 2026 poví nejen nový papež Lev XIV., ale též nejvyšší představitelé naší domácí politické sféry – prezident Petr Pavel a staronový premiér Andrej Babiš. Jak to dopadlo?
Promluvu papeže jsem už bohužel nestihl, televizní přenos polední modlitby Svatého otce na TV Noe právě skončil. Přepnul jsem tedy na ČT 1, kde měl ve 13 hodin běžet novoroční projev prezidenta republiky Petra Pavla. Bylo ještě dost času, a tak jsem neplánovaně stihl kolující dozvuk z novoročního projevu premiéra Andreje Babiše, resp. jeho výzvy k hrdosti a vlastenectví; tak jak se k němu vyjadřovali dva pánové: vysokoškolský prof. Ladislav Cabada a ekonom Jan Skopeček, místopředseda sněmovny. Těch ozvuků na premiérova slova bylo sice povícero, ale ty už jsem poslouchat nevydržel. Řekl jsem si: Stačí.
Zato projev pana prezidenta jsem vyslechl téměř slovo od slova. A kdybych byl vyzván k veřejnému kritickému komentování, tak bych si zřejmě vystačil pouze s jedním slovem: Skvělé!
Proč? Nejen pro jeho první část. Ta byla skvělá především proto, že v ní prezident vyjádřil cosi méně obvyklého z běžných projevů tzv. mužů moci: jak dobře jsme v těžkých chvílích my Češi všechno zvládli, jakými skvělými vlastnostmi se prokazujeme, jak jsme schopní a hodní důvěry. A rovněž důrazně připomenul, jaké jsou základní principy našeho nynějšího blahobytu a budoucího směřování naší země: západní liberální demokracie a NATO, které je nutno zachovávat. Tím však pan prezident neskončil. Dodal k tomu i pár slov o svém osobním zážitku ze setkání dvou skupin mladých lidí, středoškoláků a vysokoškoláků, na zámku v Lánech. Dle jeho slov na něj toto setkání silně zapůsobilo, dodalo mu energii a optimismus do budoucna. Dovolím si zde citovat tu část z projevu, která na mne nejvíce zapůsobila:
„Máme totiž neskutečně šikovnou generaci mladých, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje. Mají chuť, sílu, úžasné nápady a odhodlání věci měnit a posouvat k lepšímu. Pokud se mohu teď obrátit na své vrstevníky, pak bych vás rád poprosil – naslouchejme mladým, dávejme jim prostor přicházet s nápady, ale i možnost rozhodovat.“
Dle svých slov právě v tomto dvojím setkání s mládeží zažil něco, co když bude patřičně vzděláváno, bude zárukou naší šťastné i blahodárné budoucnosti.
Když jsem naslouchal této závěrečné části projevu, vycítil jsem ze slov Petra Pavla něco, co by se dalo nazvat špetkou proroctví. Neubránil jsem se totiž vzpomínce na svůj obdobný zážitek ze setkání s mladými lidmi, který jsem měl před více jak sedmi lety.
V té době začínalo svou činnost aktivistické hnutí převážně mladých lidí, které se zaměřovalo zejména na kritiku tehdejšího premiéra Andreje Babiše. Z tohoto hnutí vznikl 31. ledna 2018 spolek Milion chvilek pro demokracii se zaměřením na „… podporu a kultivaci demokratické kultury, občanskou angažovanost a veřejné diskuze v ČR“. V jejich aktivitách tehdy převažovala snaha a požadavek na odstoupení premiéra Babiše z jeho funkce, což odůvodňovali tím, že je nepřijatelné, aby premiérem byl „trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB“.
A v této konstelaci dnes už historických událostí vznikl můj výše zmiňovaný zážitek. Jihočeský politik Jiří Šesták, senátor v letech 2012–2018, sice podruhé neobhájil svůj senátní post, ale v komunálních volbách byl zvolen za člena zastupitelstva města v Č. Budějovicích. Jako bývalý ředitel Jihočeského divadla měl možnost zorganizovat v Malém divadle diskuzní pořad, na který pozval též skupinu hlavních představitelů Milionu chvilek. Tématem pořadu bylo: jaké všeobecné hodnoty jsou důležité pro současného člověka. Jiří Šesták úvodem vyprávěl část svého životního příběhu, co ho dovedlo a proč se rozhodl po „sametovém“ pádu komunistického režimu ke své politické angažovanosti. Následně představitelé Milionu chvilek, vesměs mladí lidé, hovořili o tom, co oni považují za důležité, dobré a smysluplné, co je motivuje a podle čeho se orientují ve svém jednání, čili hovořili o svých lidských hodnotách.
Díky pozvání Jiřího Šestáka jsem se tohoto diskuzního pořadu mohl také zúčastnit. Zde jsem se také seznámil – a poprvé i osobně hovořil – s vysokoškolským studentem Mikulášem Minářem. Byl tehdy předsedou spolku Milion chvilek a jeho jméno znala nejen česká společnost, ale zaznívalo dokonce až v zámoří. Rozhovor, který jsem tam s ním mohl vést, mě utvrdil o hlubokém zakořenění lidských hodnot jak v jeho osobním životě, tak i v angažované činnosti spolku Milion chvilek pro demokracii. Vrátil jsem se tenkrát domů s přesvědčením, že když existuje národ, v jehož lůně se zrodí hnutí, které otřese vládou osoby, která si své demokratické smýšlení jen nalhává, má svou lidsky blahodárnou budoucnost zajištěnu.
Následujících několik let se mi Milion chvilek i samotný Mikuláš Minář ztratili z dohledu. Avšak jen do chvíle, kdy se mi o těchto Vánocích Mikuláš znovu ozval a přišel mě navštívit. O čem jsme diskutovali tentokrát? Vyprávěl mi o svém životě, o studiu na vysoké škole, o zkušenostech s předvolební kampaní DESE(T) K VOLBÁM a obnovené aktivní spolupráci s hnutím Milion chvilek. K té se, dle svých slov, rozhodl proto, že mu „nedá být někde zalezlý, mlčet a nenabídnout své zkušenosti“, a to zvláště v době, ve které se naše demokratická společnost ocitla po volbách v říjnu 2025, kdy se opětovně stal premiérem Andrej Babiš, jenž téměř okamžitě uzavřel koaliční smlouvu o vládě s ANO, SPD a Motoristé sobě.
Rozhovor s Mikulášem nebyl nijak dlouhý, ale zaznělo v něm z jeho strany mnoho hodnotově stejných názorů jako tehdy před sedmi lety. Troufám si tvrdit, že tehdejší angažovanost mladých lidí přispěla v nemalé míře k tomu, že v následujících parlamentních volbách (2021) nezvítězilo hnutí ANO, ale koalice SPOLU. A právě tato skutečnost mě přivedla k myšlence, že slova z novoročního projevu prezidenta Petra Pavla o současné mladé generaci a její roli v naší společnosti by mohla být považována za prorocká. Budou i přínosná pro posílení naší demokracie? Zcela jistě však mohu říci, že rozhovor s Mikulášem Minářem a jeho obnovená aktivní angažovanost v Milionu chvilek posilují mou naději.
Autor je česko-římský teolog, římskokatolický kněz, univerzitní pedagog.
