Dominik Obruča (z četby básní na ČT art)
Autor: https://art.ceskatelevize.cz/
Vážený pane X,
chci Vám tímto dopisem poděkovat, že jste se ujal náročné funkce arcibiskupa pražského, kterou vykonáváte již n let, a navzdory nepříjemné kritice z některých církevních kruhů jste tuto funkci nezradil a snažíte se o co nejlepší způsob jejího naplňování.
Nastoupil jste a působíte v náročné době, kdy katolická církev i celá společnost řešila a stále řeší mnoho významných výzev, v době nesnadných kulturních válek umocňovaných dezinformacemi a rychlým vývojem komunikačních technologií. Žijeme v čase, kdy se rozšiřuje vědecké poznání, které nás nabádá přehodnocovat dřívější postoje, ale také přináší řadu bezprecedentních etických dilemat. V naší společnosti žije mnoho lidí, kteří se cítí odstrčeni a nepochopeni, kteří trpí samotou. Jsou mezi i námi lidé, jimž v žití naplněného života brání to, že jsou uvězněni v příliš zjednodušených představách o tom, co se musí, může a co je zapovězeno.
V institucionální církvi se již delší dobu mluví o krizi, úpadku autority; nezřídka se hovoří o ztrátě společenské relevance. Již dávno před tím, než jste byl poprvé osloven, než jste byl požádán o převzetí úřadu arcibiskupa, jste musel vědět, o jak nelehkou úlohu se jedná. Věděl jste, že Vy (nebo kdokoli jiný, kdo by funkci přijal) budete čelit mnoha protichůdným a často nesplnitelným očekáváním. Služba, ke které jste se zavázal, nespočívá v primitivním přejímaní agendy nadiktované jinými nebo úzkostné snaze nic nepokazit. Je Vám jasné, že pokud máte svou roli zvládnout, musíte začít tím, že svou diecézi a lidi v ní žijící (tedy zdaleka ne jen tzv. „lidi kostelní“) poznáte, že se budete snažit pochopit situaci různých částí společnosti s úctou k rozmanitosti jednotlivých příběhů a životních zkušeností.
Jsem rád, že zastáváte postoj, že církev by měla nabízet lidem (bez ohledu na to, jestli jsou či nejsou pokřtění nebo praktikující) především spiritualitu, nikoli folklor; že se má orientovat na šíření lásky a naděje, nikoliv na úzkostlivé dodržování katechismu a liturgických pravidel. Jste si vědom toho, že úkolem křesťanů není jen donekonečna se modlit „Duchu svatý přijď! Duchu svatý přijď!“, ale především také toho Ducha poslouchat tehdy, kdy již skutečně přichází a promlouvá ústy duchovních, vědců, umělců, novinářů, aktivistů, sociálních pracovníků, zdravotníků, pedagogů, příslušníků znevýhodněných menšin, obětí násilí a psychického zneužívání, když promlouvá ústy lidí, kteří s formálním náboženstvím nikdy nepřišli do styku, nebo třeba ústy těch, kdo pro tradičně pojatou církev nemají slušných slov.
Žádný soudný člověk od Vás neočekává zázraky, všem je nám jasné, že nemůžete být odborníkem ve všech oborech, že není možné, abyste všem tématům, které ve společnosti rezonují, porozuměl do hloubky. Jste si toho vědom i Vy sám a svými omezeními se netajíte, stejně jako nezamlčujete, že ani arcibiskupství jako instituce s mnoha zaměstnanci nedisponuje dostatečným znalostním kapitálem a všemi potřebnými kompetencemi. Máte kolem sebe rozmanitý tým odborníků s různými zkušenostmi. Nejde však zdaleka jen o zaměstnance arcibiskupství. Know-how, které zasvěceným osobám i laickým zaměstnancům chybí, lze poměrně jednoduše outsourcovat – máme přeci luxus, že žijeme v Praze, ve městě, kde najdeme řadu odborníků na všechno možné, kde máme akademické instituce, aktivní občanskou společnost, široký neziskový sektor – organizace a spolky, které se mnoha důležitým tématům věnují již po léta. Stačí s nimi vstoupit do dialogu a naslouchat.
Je dobře, že jste oslovil mnohé křesťanské organizace, které stály mimo diecézní struktury, často i těmto strukturám tak trochu navzdory. Stejně tak je skvělé, že jste oslovil organizace sekulární. Navázal jste spolupráci týkající se naprosto praktických, ale zároveň často i palčivých témat, které instituce arcibiskupství opomíjelo nebo nahlíželo skrz ideologický filtr mylných představ. Mezi těmito tématy jsou například životní zkušenosti a potřeby lidí s menšinovou vztahovou orientací nebo genderovou disforií, obětí sexuálního či mocenského zneužívání, situace uprchlíků, sociálně vyloučených, etnických menšin nebo lidí s psychickými problémy. Chci Vám tímto moc poděkovat, že jste si uvědomil bohatství, které tyto nejrůznější organizace nabízejí, že jste s nimi v pravidelném kontaktu a že arcibiskupství ve spolupráci s nimi uspořádalo sérii praktických workshopů pro duchovní osoby i pastorační pracovníky v diecézi.
Dbáte na to, aby pastorační aktivity zohledňovaly vědecké poznání posledních let, především pokud se jedná o sociologii, psychologii, sexuologii a další vědy o člověku i o společnosti, stejně tak i poznatky ekologie a dalších přírodních věd zabývajících se změnami přírody a klimatu. Oceňuji, že jste v intenzivním kontaktu s jinými církvemi a náboženskými společnostmi, které taktéž disponují celou řadou cenných rad a zkušeností v tématech, ve kterých instituce katolické církve dlouho zaostávaly. Děkuji Vám, že za Vašeho působení konečně začalo arcibiskupství brát vážně nejen synodní proces, ale také iniciativy a názory jedinců i uskupení, které se do oficiálních synodních setkání nezapojily. Vždyť mnohdy stačí nechat prostor a dát podporu tomu, co vzniká odspodu, a veřejně poděkovat těm, kdo odvážně hledají nové cesty. Třeba to někoho inspiruje a užitek se bude šířit sám.
Díky tomuto plodnému dialogu již otázky ohledně svěcení žen nebo zdobrovolnění kněžského celibátu jsou nahlíženy jako legitimní aktuální téma, o kterém se u nás mluví bez okolků a bez onoho trapného „jednou někdy v budoucnu možná, ale teď ještě ne…“ Otevřeně se hovoří o problematice nesrozumitelnosti liturgie, ritualizovaných svátostí a všemožných symbolů vzniklých v jiných kulturněhistorických kontextech. Vždyť Vy sám dobře víte, že problémy současné doby nedává smysl odkládat do abstraktní budoucnosti někdy za hodně hodně hodně dlouho, až my umřeme a budoucí generace nebudou moci sklízet to, co my sami jsme ve strachu ze změn nezaseli. Je zřejmé, že mnoho věcí ze své pozice změnit nemůžete, nicméně velmi dobře si uvědomujete, jak důležitý vliv může mít samotný fakt, že se o něčem mluví otevřeně a bez obav ze stigmatizace za „špatný názor.“
Děkuji Vám za Vaše snažení v oblastech ryze praktických, včetně schopnosti přesně a odvážně pojmenovat sociální problémy v naší zemi. Česká katolická církev díky Vašemu přispění bere vážně změnu klimatu a další ekologické problémy; Vy sám o těchto tématech často hovoříte a motivujete jednotlivce, společenství, firmy i veřejné instituce k životnímu stylu, který bude šetrný a povede ke snížení množství emisí a odpadu obecně. Ztotožňuji se s Vaším neúnavným vymezováním se proti nejrůznějším nenávistným propagandám, nacionalistickým a imperiálním ideologiím, proti konspiracím a dezinformacím. Sám jdete příkladem tím, že o problémech v klerikálních kruzích nemlčíte, ani když to pro Vás a Vaše spolupracovníky není zrovna příjemné.
Dělá mi radost to, že jste porozuměl, jakou váhu má Vaše role veřejně činné osobnosti, se kterou je spojena zvýšená mediální pozornost věnovaná Vašim veřejným prohlášením, a autorita, kterou aplikujete skrz kázání, pastýřské listy či proslovy ke kolegům. Vaše projevy jsou srozumitelné i lidem, kteří v životě do kostela nezavítali a neosvojili si jazyk náboženských frází, symbolů a rituálů. I oni mohou z bohatství církevní tradice čerpat inspiraci a naději. Jsem moc rád, že díky Vašemu zájmu o různé části společnosti i díky projevované empatii nacházejí v kostelích pražské arcidiecéze útočiště lidé, kteří si ještě před pár lety mysleli, že kvůli své identitě nebo životnímu příběhu je jim přístup do církevního prostředí zapovězen. Je také velmi úlevné vědět, že každý, kdo se setká s duchovním nebo i sexuálním zneužíváním v rámci církevních institucí, ví, za kým může zajít, kde může získat podporu, a že také ví, že každým nahlášeným případem se budou zabývat nezávislé vyšetřovací orgány. Stejně tak je důležité, že je zde potřebná podpora i pro duchovní a laické zaměstnance arcibiskupství, že se jim dostává pravidelných supervizí i školení týkajících se aktuálních společenských témat.
Pane arcibiskupe X, děkuji Vám, že se každý den znovu a znovu snažíte spolu s námi ostatními číst znamení doby a hledat odpovědi na otázky, které si klade společnost, ve které žijeme. Jsem moc rád, že jste pochopil, že neexistuje žádná ostrá hranice mezi takzvaně věřícími a takzvaně nevěřícími, že není ani hranice mezi církví a celou společností, vždyť v tom zabahněném rybníčku tu žijeme všichni dohromady. Jsem rád, že si uvědomujete, že církev je teď, ne někdy v baroku; že církev jsou lidé, ne jakési představy a teze.
S pozdravem
Dominik Obruča
psáno v lednu 2036
