Německá synodální cesta
Autor: Synodaler Weg / Maximilian von Lachner
V německém Stuttgartu se ve dnech 29.-31. ledna 2026 konalo šesté a poslední zasedání reformního projektu Synodální cesta. Od jeho začátku v roce 2019 proběhlo celkem pět velkých porad členů DBK (Německé biskupské konference) a ZdK (laiků sdružených v Centrálním výboru německých katolíků).
Cílem projektu bylo společné nacházení cesty z hluboké krize, do níž se církev dostala v důsledku sexuálních skandálů, které vypluly na povrch mj. v roce 2018 uveřejněním tzv. “MHG-Studie”. Synodálové usilovali o dialog laiků s biskupy a jednali o čtyřech klíčových tématech: moc v církvi, sexuální morálka, forma kněžského života a role žen v církvi. Během šestého zasedání hodnotili výsledky dosavadních rokování. Společný projekt laiků a biskupů dlouhodobě vede předsedkyně německých katolíků Irma Stetter-Karpová a limburský biskup Georg Bätzing, který v roce 2020 převzal funkci předsedy DBK po Reinhardu Marxovi.
Domácí i zahraniční kritika vytýkala německé Synodální cestě i Bätzingovi osobně ohrožení jednoty církve a silové protlačování čistě německých témat do univerzální církve (tzv. “Sonderweg” německých katolíků). Biskupové, kteří projekt podporovali, v tomto smyslu měli co vysvětlovat i římské kurii. Když papež František v roce 2021 vyhlásil široce pojatou Synodu o synodalitě, jíž měla předcházet i práce laických synodních skupin, mnozí němečtí katolíci v tom viděli dodatečné potvrzení vlastního reformního úsilí, ačkoliv sám František v letech 2019-2024 Synodální cestu několikrát ostře kritizoval. Už výstupy z první fáze Synody však potvrdily, že mnohá témata Cesty skutečně rezonují na více kontinentech.
Kritický moment zažilo čtvrté zasedání v září 2022, kdy se po bouřlivé debatě nepodařilo dosáhnout shody v přijetí dokumentu o sexuální morálce.(1) Pro dokument hlasovala potřebná většina laiků, nikoliv však biskupů. Pravidla hlasování jsou v tomto reformním dialogu nastavena velmi vysoko. S ohledem na to, že církev není parlament a synodní jednání není prosazování politické linie, schválení připravovaných dokumentů podléhá dvoutřetinové většině delegátů obou reformních komor, jíž bylo dosaženo pouze v laické části. Mezi biskupy ke dvoutřetinové většině těsně chybělo pár procentních bodů. Od začátku se ostatně vědělo, že někteří biskupové se s většinovým pohledem na toto téma rozcházejí. Čtyři z nich, biskupové z Eichstättu, Pasova, Řezna a Kolína tvořili na jednáních Synodální cesty názorovou opozici.
Schválená témata přesahující pravomoci místních biskupů byla následně odeslána jako podnět k synodě do Říma: moc v církvi, formy kněžského života (=život v celibátu) a postavení ženy v církvi. Dílčí témata, která lze uvést do života i “bez Říma”, byla postoupena k řešení místním biskupům jako doporučení. (Církevní právo zatím nepřipouští jakoukoliv možnost laického spolurozhodování.)
Synodálové věří, že během Synodální cesty se církev aspoň částečně posunula ve svém vnímání světa a věřících, byť jen o milimetry. Za papeže Františka došlo ve srovnání s předchozím pontifikátem k určitému posunu mentality. Teologové se už nemusejí bát sankcí jen proto, že si dovolili otevřít témata chápaná jako kontroverzní. V Římě tvrdě narazil pouze německý záměr ustavení stálé synodální rady (Synodalrat), která by se účastnila porad s biskupy a snad dokonce spolurozhodovala. (!) Právě zvažovaná participace v rozhodovacích procesech vyvolává na čelech kuriálních úředníků hluboké vrásky, byť i toto téma je široce diskutované v synodních skupinách na více kontinentech. Místo obávané stopky z Vatikánu se zatím uskutečnilo několik rozhovorů mezi německými synodály a kuriálními úředníky. I tady se předchozí ostrý nesouhlas Říma s německým postupem jeví jako podstatně změkčený.
Jestliže ve svých začátcích chtěla Synodální cesta vypracovat na jednáních podněty světové církvi, na šestém zasedání se naopak ukazuje, že je připravená integrovat nejdůležitější podnět světové synody. Během jednání zařadila do programu komunikační metodu “conversatio in Spiritu”. Tím v praxi deklarovala, že nechce jednat ve stylu politického parlamentu, okamžité výměny argumentů a boje o většinu. Záměrem je posunout se od debatní kultury “pro a proti” ke společnému naslouchání a rozlišování.
Podle předsedů dvou komor Synodální cesty Irme Stetter-Karpové a Georga Bätzinga se kultura dialogu mezi biskupy a laiky během posledních let změnila výrazně k lepšímu. Její proměna především pootevřela dveře v pohledu na osoby queer, které jsou dnes vnímány jinak než před několika lety. Georg Bätzing vyjádřil naději na další zlepšení vztahů s římskou kurií.
Za šest let práce je minimálně zřejmé, že Synodální cesta nevedla k druhé reformaci a vážné roztržce s Římem. Biskupové dávají najevo smířlivost a naději ve spolupráci, laici spíš netrpělivost a obavy, že konečnou reakcí Vatikánu bude deklarovaná smířlivost a vymlčení podnětů. Po skončení Cesty, která chce výsledky své práce začlenit do světového synodního procesu (dosud obojí běží paralelně), má od listopadu 2026 podle představ synodálů spolupráce s biskupy pokračovat v tzv. “Synodální konferenci” (2). K tomu ovšem němečtí katolíci musejí vést další náročný dialog s Římem a získat jeho souhlas. Závěr Synodální cesty v tuto chvíli provází i napětí, nakolik se to podaří.
Synodální cesta nereprezentuje německou církev jako celek. Její kritici namítají, že zasahuje pouze špičku katolických aktivistů, zatímco většinu věřící základny její reformní aktivity nechávají chladnou. Ví to i Lev XIV., který během setkání s jejími zástupci začátkem letošního ledna zopakoval, že synodální cesta nevyjadřuje zkušenost ani očekávání všech věřících. Totéž se ovšem dá říci i o katolických věřících v Česku, v jiných zemích a na jiných kontinentech, z nichž se do práce laických skupin světové synody zapojila jen malá část - a legitimitu jejich podnětů v reformním dialogu přitom nikdo nezpochybňuje. Jak v Německu, tak i jinde se ukazuje, že zasáhnout širší základnu znamená především cestu malých kroků.
-
V reakci na nepřijetí dokumentu “Leben in gelingenden Beziehungen - Grundlinien einer erneuerten Sexualethik” vydala skupina německých teologů v roce 2023 sborník příspěvků pod názvem “Kirchliche Sexualmoral vor dem Abgrund? : Theologische Perspektiven zum Synodalen Weg”. V ní popisují a odborně zpracovávají historickou perspektivu současné nauky magisteria s pohledem na antickou tradici, vývoj humanitních věd a možné změny paradigmatu s přihlédnutím k různým akcentům v dokumentech papežů Jana Pavla II. a Františka.
-
Alternativní a méně konfrontační označení předchozí Synodální rady.
