Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl
Autor: Člověk a víra / Jana Chadimová
Jmenováním Stanislava Přibyla novým pražským arcibiskupem se uzavírá dlouhá generační obměna českých a moravských římskokatolických biskupů. Zbývá už jen obsadit litoměřickou diecézi. Poté by k další změně na pozici diecézního biskupa mělo dojít nejdříve za osm let, kdy královéhradecký biskup Jan Vokál dosáhne kanonického věku 75 let a bude povinen podat rezignaci.
Přibyl tak přebírá úřad s perspektivou mimořádně dlouhého mandátu, který může přesáhnout dvě desetiletí. To z něj činí jednu z klíčových postav dalšího vývoje české katolické církve. Už nyní je zřejmé, že bude muset řešit nejen nedořešené kauzy po svých předchůdcích, ale především provést místní církev zásadními pastoračními, demografickými a ekonomickými změnami. Součástí tohoto úkolu je i snaha obnovit důvěru, kterou církev v české společnosti dlouhodobě ztrácí.
Od neúspěšné volby k rychlému řešení
Jmenování Jana Graubnera pražským arcibiskupem před čtyřmi lety bylo od počátku vnímáno jako dočasné řešení. Překvapivé bylo jak s ohledem na jeho věk, tak kvůli netradičnímu přesunu z Olomouce do Prahy. Dlouho očekávaná změna beze změny. Zpětně se ukázalo, že šlo především o důsledek nepříliš dobře odvedené práce tehdejšího nuncia Charlese Balva při hledání nástupce Dominika Duky. (Celý proces jsem podrobněji popsal zde.)
O neúspěšném prvním kole výběru nového pražského arcibiskupa informoval v listopadu 2021 biskupy osobně papež František při audienci během návštěvy Ad limina („K prahům apoštolů“) v Římě. Charles Balvo byl krátce poté jmenován nunciem v Austrálii. Situace kolem již několik let přesluhujícího kardinála Dominika Duky se tím dostala do fáze, kdy bylo nutné ji rychle stabilizovat. Jeho veřejná vystoupení a výroky dlouhodobě vyvolávaly silné emoce jak uvnitř církve, tak ve společnosti. (Například k problematice sexuálního zneužívání v církvi.) Volba proto nakonec padla na Jana Graubnera, od něhož se očekávalo uklidnění poměrů, i když v praxi v řadě ohledů navázal na dosavadní směřování, případně ho dokonce prohloubil.
Novým apoštolským nunciem v České republice byl 1. května 2022 jmenován arcibiskup Jude Thaddeus Okolo. Vatikán jej do této role vyslal s cílem dokončit generační obměnu českých a moravských biskupů, což se během následujících let podařilo. Okolo se podílel na jmenování olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka, pomocného biskupa královéhradecké diecéze Prokopa Brože, litoměřického biskupa Stanislava Přibyla a ostravsko-opavského biskupa Martina Davida. V nejbližší době bude pokračovat výběrem dalších biskupů.
Jeho předchůdce Charles Balvo, který ve funkci působil přibližně tři a půl roku, se naproti tomu mohl pouze podílel na změně v čele brněnské diecéze (pomocným biskupem brněnským byl Pavel Konzbul ale jmenován již v roce 2016 za působení nuncia Giuseppe Leanzy) a na dočasném řešení situace v Praze. Svůj nemalý podíl na tom měla bezesporu i mimořádná situace spojená s pandemií covidu-19.
Přibyl favoritem od začátku
Proces výběru nového pražského arcibiskupa, na jehož konci byl jmenován Stanislav Přibyl, začal na přelomu roku 2024 a 2025. Apoštolský nuncius tehdy oslovil vybrané představitele církve, biskupy, kněze i některé laiky, s žádostí o návrhy vhodných kandidátů. Tato konzultační fáze představovala první krok v delším, vícestupňovém procesu.
Na základě získaných podnětů sestavil nuncius takzvané terno, tedy trojici kandidátů doplněnou o vlastní doporučení. Jejich složky, přeložené do italštiny, byly následně předloženy Dikasteriu pro biskupy ve Vatikánu. Příslušná komise poté jednoho z kandidátů doporučila papeži. Ten měl několik možností. Mohl potvrdit doporučení, zvolit jiného z navržených, návrh odmítnout a požádat o nové terno, nebo jmenovat vlastního kandidáta.
Podle Kodexu kanonického práva z roku 1983 je jedním z požadavků na kandidáta odpovídající vzdělání. Ideálně by měl mít doktorát nebo licenciát z některé církevní vědy, případně být alespoň jejím uznávaným odborníkem. Zároveň je nepsaným předpokladem takového jmenování zpravidla již vykonávaná funkce, ve které se dotyčný osvědčil. Důležitým kritériem je rovněž věk, obvykle mezi 50 a 60 lety, čímž se výběr kandidátů velmi rychle a výrazně zužuje.
První odhady naznačovaly, že by proces mohl být uzavřen už v létě nebo na podzim. Nakonec jej však oddálily mimořádné události. Tou první bylo úmrtí papeže Františka, po němž následovala volba jeho nástupce Lva XIV. Změny se dotkly i samotného Dikasteria pro biskupy. Dosavadní prefekt Robert Francis Prevost byl po svém zvolení papežem nahrazen italským arcibiskupem, karmelitánem Filippem Iannonem, který se funkce ujal 26. září 2025.
Krátce biskupem, rychle arcibiskupem
Stanislav Přibyl patřil mezi favority volby od samého počátku, a to navzdory svému věku i velmi krátkému působení v biskupské funkci. V době zahájení výběru nového pražského arcibiskupa šlo o necelých devět měsíců. Litoměřickým biskupem byl jmenován 23. prosince 2023 a v březnu následujícího roku se ujal biskupského úřadu.
Právě věk a krátká doba v biskupské službě přitom patřily k výhradám, o nichž se v roce 2021 hovořilo v souvislosti s neúspěšným ternem jako o důvodech nejmenování některých kandidátů, například plzeňského biskupa Tomáše Holuba. Z dnešního pohledu se však ukazuje, že tehdy musely sehrát rozhodující roli i jiné faktory.
S postupujícím časem bylo jméno litoměřického biskupa Stanislava Přibyla zmiňováno stále častěji. V závěrečné fázi se podle neoficiálních informací rozhodovalo především mezi dvěma kandidáty, Stanislavem Přibylem a proboštem vyšehradské kapituly a bývalým rektorem Arcibiskupského semináře Janem Kotasem.
Jak teď v litoměřické diecézi?
Jan Graubner byl jmenován 37. arcibiskupem pražským
Autor: Člověk a víra / Roman Albrecht
V nejbližší době zbývá jmenovat dva římskokatolické biskupy a apoštolského exarchu. Jedním z nich bude pomocný biskup v Praze jako náhrada za končícího Václava Malého. Toto jmenování sice není formálně nevyhnutelné, patří však k velmi pravděpodobným krokům. Druhým je nový litoměřický biskup, který nastoupí po Stanislavu Přibylovi. V obou případech bude mít výraznou váhu názor nového pražského arcibiskupa. S určitým časovým odstupem nelze vyloučit ani jmenování pomocného biskupa do brněnské diecéze.
Otázkou zůstává, zda se Přibyl ve své nové funkci bude chtít obklopit lidmi, s nimiž spolupracoval v litoměřické diecézi, zda personálně naváže na své předchůdce v úřadu, nebo zda bude hledat nové spolupracovníky především v prostředí pražské arcidiecéze. Sám v rozhovoru pro Téma.21 hovoří o týmu zhruba deseti nejbližších spolupracovníků.
Výraznou šanci stát se litoměřickým biskupem má současný generální vikář diecéze Radek Jurnečka, nebo generální sekretář ČBK Roman Czudek. Funkce generálního vikáře patří dlouhodobě k nejčastějším cestám k biskupskému jmenování. Z dosavadních diecézních biskupů si touto rolí prošlo pět ze sedmi, konkrétně Josef Nuzík, Pavel Konzbul, Tomáš Holub, Stanislav Přibyl a Martin David.
Nelze však vyloučit ani jmenování některého z pomocných biskupů jiné diecéze, například královéhradeckého Prokopa Brože nebo pražského Zdenka Wasserbauera. Volba mimo tento okruh předpokládaných kandidátů je možná, ale byla by překvapivá.
Plynulý přechod, nebo větší změny?
„V současnosti je jasné, že církev v Praze i celé České republice potřebuje vést živý, pokorný a opravdový dialog se současnou českou a moravskou společností, která určitě není ateistická,“ tato slova však nepronesl nově zvolený pražský arcibiskup v roce 2026, ale Dominik Duka už v roce 2011, krátce po svém jmenování, v knižním rozhovoru Tradice, která je výzvou s Tomaszem Dostatnim.
Ohlédnutí zpět ukazuje, že tato ambice zůstala značně nenaplněna. Veřejné působení kardinála Duky opakovaně vyvolávalo silné pnutí, a to jak uvnitř církve, tak ve společnosti. Symbolickým vyvrcholením tohoto vývoje byla i zádušní mše za evangelikálního trumpovského influencera Charlieho Kirka krátce před Dukovou smrtí, která se stala místem setkání výrazně polarizujících politických aktérů. Stejně rozporuplné byly i samotné reakce na Dukovo úmrtí.
Potřebu dialogu zdůrazňoval i končící arcibiskup Jan Graubner. Například na Nový rok 2026 v pořadu Interview ČT24 uvedl: „Slyším od prezidenta (Petra Pavla) a dalších lidí, že je potřebné, abychom se učili více vést dialog. My o něm sice často hovoříme, ale bohužel často mluvíme s těmi, se kterými si rozumíme, a ty ostatní odepíšeme nebo považujeme za jinou bublinu, se kterou je zbytečné komunikovat“. V praxi se však tato deklarace, alespoň ve vnitrocírkevním prostředí, výrazněji neprojevila, spíš naopak.
Když nyní Stanislav Přibyl vypočítává mezi svými prioritami práci na překonání polarizace v církvi i ve společnosti, připomíná mi to nenaplněná očekávání, která mnozí věřící měli již po jmenování arcibiskupů Duky a Graubnera. To ale není důvod tvrdit, že by Přibylova snaha nebyla upřímná a že by se mu to nemohlo podařit. Příležitostí k tomu bude brzy například kauza Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Tam ostatně nyní stačí, když nebude blokovat volbu nového děkana ve Vatikánu, tak, jak to měl v plánu jeho předchůdce. Výhodou pro něj může být i změna na pozici rektora univerzity, stejně jako Graubnerův návrat do olomoucké arcidiecéze.
Vstřícný krok k obětem sexuálního zneužívání
Pozitivním signálem je Přibylova avizovaná ochota setkat se s oběťmi sexuálního zneužívání v církvi a věnovat se této problematice citlivě a systematicky. Z jeho rozhovorů i z dosavadního působení v komisi České biskupské konference pro prevenci a ochranu před zneužíváním vyplývá, že se v této oblasti dlouhodobě orientuje a má poměrně jasnou představu o dalším postupu. Přesto nelze přehlédnout, že podobný přístup měl přijít od jeho předchůdců o 5–10 let dříve. I tak však může jít o důležitý posun.
V této souvislosti je třeba připomenout, že to byl právě Stanislav Přibyl a kontroverzní právník Jakub Kříž, kdo se za ČBK podíleli na přípravě Česko-vatikánské smlouvy. Právě tuto smlouvu dlouhodobě kritizují oběti sexuálního zneužívání i jejich právní zástupci.
Podle advokáta Daniela Bartoně, který oběti často zastupuje, je smlouva pro český stát nevýhodná, protože vytváří interpretační nejistotu, zejména v otázce zpovědního tajemství. Česká katolická církev se podle něj dosud nestaví dostatečně zodpovědně k vyšetřování sexuálního násilí a někteří duchovní se vyhýbají spolupráci s orgány činnými v trestním řízení. „Nesetkal jsem se s tím, že by církev umožnila obětem nahlížet do kanonických spisů, a naopak jsem byl často svědkem argumentace, že faráři nemohou vypovídat s ohledem na zpovědní tajemství. A ta smlouva jen posílí argumenty k odpírání spolupráce při vyšetřování,“ uvedl Bartoň v lednu minulého roku v rozhovoru pro Novinky.cz. (Celou problematiku podrobněji popsal i pro Christnet.eu.)
Pozvánka pro Trumpova kaplana
„Samozřejmě děkuji svému bezprostřednímu předchůdci arcibiskupu Janu Graubnerovi, který mě vysvětil na biskupa. To, jak on vykonává službu biskupa, bylo pro mne inspirací,“ uvedl Přibyl ve videu na svém YouTube kanále o svém přesunu do Prahy. To samozřejmě vedlo k otázce, zda to myslí vážně, nebo zda jde spíše o zdvořilostní formulaci. Osobně se nedomnívám, že by šlo pouze o zdvořilostní frázi.
Do funkce generálního sekretáře České biskupské konference Přibyla přivedl kardinál Dominik Duka. V této roli působil sedm let, od roku 2016 do roku 2023, tedy až do svého jmenování biskupem. Po tuto dobu úzce spolupracoval s posledními dvěma pražskými arcibiskupy. Náhlá a výrazná hodnotová změna by proto byla překvapivá a v rozporu s jeho dosavadním působením.
Americký biskup Robert Barron
Autor: Facebooková stránka biskupa Barrona
Názorově se Přibyl pohybuje spíše na konzervativnější části spektra. Patřil také mezi ty, kdo do Prahy pozvali amerického biskupa Roberta Barrona, který je zakladatelem katolické mediální organizace Word on Fire. Barron bývá někdy označován jako „Trumpův kaplan“, především kvůli obhajobě kroků Donalda Trumpa nebo spíš zdrženlivosti vůči některým jeho postojům.
Kontroverze kolem Barronovy osoby se naplno projevily v souvislosti s udělením Ceny Josefa Piepera, které se uskutečnilo 27. července 2025. Katolická teologická fakulta Univerzity v Münsteru tehdy upozornila: „Zdánlivě se zajímá o čistě náboženské záležitosti, je však součástí rostoucího globálního hnutí, které využívá náboženství a teologii k rozdělení světa na přátele a nepřátele. Biskup Barron spolupracuje s nábožensko-politickými sítěmi, které ideologicky podporují autokratické politické síly v USA, Evropě i jinde”.
„Jsem velmi rád, že se tuto návštěvu podařilo domluvit, protože se jedná o velmi známou světovou osobnost, která má co nabídnout i naší sekularizované společnosti,“ komentoval Stanislav Přibyl Barronovu návštěvu v Praze 28.–30. října 2024. Tento krok zároveň naznačil, jakým způsobem je ochoten vstupovat do dialogu se současnými globálními proudy katolicismu.
Současně však Přibyl opakovaně zmiňuje jako svůj biskupský vzor vídeňského arcibiskupa Christopha Schönborna, který je obecně vnímán jako pastoračně otevřený. Schönbornův nástupce Josef Grünwidl se na své první tiskové konferenci jako vídeňský arcibiskup vyjádřil ve prospěch reforem v církvi, zejména v otázkách celibátu a role žen. Ostatně právě pro Přibylovu účast na Grünwidlově svěcení ve Vídni a podporu synodálního procesu ho ultrakonzervativní Lifesitenews označil za biskupa františkovského typu. Zda se ve svém působení přikloní spíše k jednomu, nebo druhému z těchto pólů, ukáže až další vývoj.
Ekonomická transformace
Od roku 2030 již stát nebude žádným způsobem přispívat na osobní náklady zaměstnanců církve. Vyplácení ročních náhrad církvím za částečné majetkové vyrovnání definitivně skončí v roce 2043. Do té doby se bude muset římskokatolická církev stát plně finančně soběstačnou. Právě ekonomická oblast tak patří k nejzásadnějším výzvám nadcházejících desetiletí.
Stanislav Přibyl má v tomto směru odborné zázemí. V roce 2019 získal na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem titul inženýra v oboru ekonomika a management. Sám předpokládá, že hospodaření pražské arcidiecéze převezme v relativně dobrém stavu.
Základní strategii shrnuje do tří oblastí. První představují pole a lesy, které podle něj přinášejí stabilní, i když spíše nižší dlouhodobý výnos. Výhodou pražské arcidiecéze je v tomto ohledu značný rozsah lesních pozemků. Druhou oblastí jsou nemovitosti, které sice vyžadují intenzivní správu, ale generují vyšší příjmy. Třetí možností jsou finanční investice, které však Přibyl považuje za náchylné k výkyvům a pro církev spíše nevhodné. „Měli bychom spíše hospodařit s majetkem, než vydělávat peníze,“ uvedl. Podnikání ve smyslu výroby vnímá pouze jako doplňkovou činnost.
Správu církevních lesů zajišťuje společnost AP lesnická, která obhospodařuje přibližně 14 tisíc hektarů. V oblasti nemovitostí založilo pražské arcibiskupství v roce 2022 platformu XPlace, pod kterou spadají dceřiné společnosti působící na realitním trhu. Podle výroční zprávy za rok 2024 disponovaly přibližně 300 byty. Podle vyjádření generálního vikáře Jana Balíka je cílem do roku 2030 vlastnit a tržně pronajímat 500 až 600 bytů. Arcibiskupství chce být největším pronajímatelem v hlavním městě. Z výnosů chce hradit svůj provoz.
V současné době se však zaměřuje především na prémiové bydlení, které pronajímá za tržní ceny, často nad průměrem trhu. Nejde tedy o dostupné bydlení například pro rodiny, jejichž ohrožení církev ve svém veřejném diskurzu často zdůrazňuje. Právě zde se otevírá otázka, zda nový arcibiskup zůstane u dosavadní strategie, nebo se pokusí ekonomické směřování arcidiecéze alespoň částečně přehodnotit.
Demografické a pastorační výzvy
Současná struktura farností není při dlouhodobém poklesu počtu kněží a věřících udržitelná. Diecéze proto hledají nové formy církevního života a pastorace. Data z Olomoucké arcidiecéze, vycházející ze sčítání účastníků nedělních bohoslužeb v letech 2014 a 2024, tento trend jasně potvrzují. Za posledních třicet let zde klesl počet praktikujících věřících téměř o polovinu.
Podobný vývoj je patrný i u počtu diecézních kněží. Z letošních 223 by se jejich počet měl do roku 2035 snížit přibližně na 113. To znamená, že na pastoraci bude k dispozici zhruba o polovinu méně kněží než dnes. Už nyní má Olomoucká diecéze 418 farností, z nichž je 241 neobsazených.
Situace v Pražské arcidiecézi se v některých ohledech liší. Praha a Středočeský kraj patří k několika málo regionům, kde počet obyvatel dlouhodobě roste a kde je vyšší podíl cizinců. Ani zde se však nelze demografickému vývoji vyhnout. Kolem roku 2035 lze očekávat výrazný úbytek diecézních kněží, k němuž se přidá i pokles počtu řeholníků.
V roce 2024 působilo v Pražské arcidiecézi celkem 252 kněží, z toho 107 řeholních. Pokud by se vývoj přiblížil situaci v Olomouci, znamenalo by to kolem roku 2035 přibližně 125 kněží v aktivní službě.
Tento vývoj nevyhnutelně povede k zásadní proměně organizace farností. Současná struktura 147 farností a správa 1 026 kostelů a kaplí nejsou v této podobě dlouhodobě udržitelné. Bude nutné je postupně proměnit a přizpůsobit novým podmínkám. Právě na tuto proměnu bude třeba se v následujícím desetiletí systematicky připravit.
Čas běží
Zda bude Přibylova éra znamenat skutečný posun nebo spíše plynulé pokračování dosavadního směřování, se ukáže poměrně brzy. V tom, koho si vybere za nejbližší spolupracovníky, jak naloží s citlivými kauzami, zda otevře prostor pro skutečný dialog a jak se postaví k nepopulárním, avšak nevyhnutelným strukturálním změnám.
Česká katolická církev vstupuje do období, v němž už nebude možné problémy odkládat. Pokud má generace nových biskupů obstát, bude muset převzít odpovědnost za hlubší proměnu. V tom spočívá jeden z testů Přibylova dlouhého mandátu.
Editováno (9. února): Text byl doplněn a zpřesněn v části „Jak teď v litoměřické diecézi?“ o informaci k apoštolskému exarchátu a možnému jmenování biskupů.
