John Allen (1965-2026)
Autor: Wikipedia.org / Creative Commons
John Allen byl „nejlepší anglofonní vatikánský reportér všech dob“, který „demýtizoval vatikánské záležitosti pro miliony anglicky mluvících po celá desetiletí". Tohle čteme v nekrolozích významných nejenom katolických médií o novináři původem z USA, který zemřel 22. ledna ve věku 61 let v Římě.
Arcibiskup ukrajinské řeckokatolické církve Sviatoslav Ševčuk napsal, že John Allen pomohl zvýšit povědomí v širokém mezinárodním kontextu o pravdě o utrpení ukrajinského lidu a dramatických důsledcích války.
Původně se chtěl stát biblistou, ale od předmětu studia se velmi nevzdálil. Byl vatikanista - novinář akreditovaný u Svatého stolce, který píše o papeži a katolické církvi. Uznávali ho lidé s různými názory na teologii, vedení katolické církve nebo fungování nejmenšího státu světa.
John Allen psal pro několik severoamerických médií a naposledy pro webovou stránku Crux, kterou založil před 10 lety. Byl známý svým humorem i ve svém psaní. Jeho pero oceňovali nejenom pro schopnost vysvětlovat, neútočit a snahu o nestrannost, ale rovněž pro jeho originalitu a jiný, zajímavý úhel pohledu.
Má na kontě několik publikací: o kardinálovi Ratzingerovi, než se stal papežem Benediktem XIV., o pronásledování křesťanů, knihu rozhovorů s kardinálem Dolanem, ex-arcibiskupem New Yorku. V jiných knihách vysvětloval fungování konkláve, Vatikánského městského státu nebo katolické prelatury Opus Dei.
Pronásledování křesťanů
Podívejme se blíže na jeho dar vyprávět a kontextualizovat přes jeden z jeho globálních zájmů, pronásledování křesťanů. V dosud nepublikované konverzaci s autorem tohoto textu v Římě před 11 lety John Allen vysvětlil:
„Populární mediální narativ na Západě říká, že křesťané nejsou oběťmi náboženské intolerance, ale jejími pachateli. Když průměrnému Američanovi, Němci nebo Britovi připomenete náboženskou intoleranci, vybaví se mu křížové výpravy, náboženské války, čarodějnické procesy v Salemu, Giordano Bruno, inkvizice, tedy všechny kapitoly historie, v nichž křesťanská vrchnost jaksi byla na straně padouchů. Je proto velmi obtížné tento narativ vyvrátit. Mnoho lidí ze Západu má problém pochopit, že oběťmi mohou být i křesťané. Tento narativ je strašně zastaralý, protože realita je taková, že dvě třetiny z 2,3 miliardy křesťanů žijí mimo Západ, mnozí z nich v poměrně nebezpečných oblastech, mnozí z nich jsou navíc etnické, jazykové a kulturní menšiny. Jinými slovy, jsou dvakrát nebo třikrát víc ohroženi útlakem."
Tento narativ nemá nic společného s realitou dnešního křesťanství, ale my lidé z médií víme, že narativ nemusí být přesný, aby přežil a prosperoval, doplnil během rozhovoru známý vatikanista.
Allen se také zúčasnil apoštolské cesty papeže Jana Pavla II. na Ukrajinu v roce 2001. Během bohoslužby pršelo, Allen si všiml plačící ženy klečící v blátě. Její dědeček byl řeckokatolický kněz, zatčený a poslaný za sovětů do gulagu, kde měl na výběr mezi zřeknutím se členství v církvi a smrtí, řekl John Allen dále v rozhovoru s autorem:
„Ukřižovali ho hlavou dolů na vězeňské zdi a nechali ho tam viset čtyři dny, než zemřel. Důvod, proč plakala, byl ten, že si představovala, jaké muselo být srdce jejího dědečka, jak se v ten den dívá z nebe a vidí Svatého otce stát na ukrajinské půdě. Dotklo se mě to, co vy nemůžete pochopit. Vyrůstal jsem v Kansasu v USA v 70. a 80. letech. Nejblíže k utrpení pro víru jsem se dostal, když jsem v pátek během postní doby jedl makaróny se sýrem.”
Já neuspěl, ale ISIS ano
Jeho kniha Globální válka proti křesťanům bohužel nepomohla ke změně mentality, přiznal otevřeně John Allen. Na vině byl zejména vzestup ISIS (Daeš nebo Islámský stát) pro “chaos a krveprolití, které teroristé rozpoutali,” a tak “průměrní lidé na celém světě si nyní alespoň uvědomují, že existuje něco jako explicitní protikřesťanská nenávist, která přechází v násilí.”
Na otázku, jestli pronásledování křesťanů je někdy spíše protizápadní nenávistí spjatou s kritikou severoamerické zahraniční politiky, Allen odpověděl kladně. Přesto dodal:
„Lidé jsou k radikálním hnutím jako ISIS mnohokrát přitahováni zpočátku z politických důvodů, ale velmi rychle se „evangelizují“ pro náboženskou nenávist. Když mluvíme o utrpení křesťanů po celém světě, klademe poměrně často příliš velký důraz na motivy vrahů a nedostatečně na lidi, kteří jsou zabíjeni.
Jako příklad uvedl fiktivní příběh misionářského kněze z Itálie sloužícího v syrské nemocnici pro malomocné. Militant ISIS ho zastřelí. Vyvstane otázka: „Je to protikřesťanské násilí?,“ zeptal se Allen.
Podle Allena je důležité to, co se honilo hlavou a srdcem kněze - proč tam byl, když velmi dobře věděl, že může najít odpočinek v životě:
„Odpověď samozřejmě zní, že to má všechno společné s jeho křesťanskou vírou. Pro mě je to mnohem poučnější ohledně toho, zda se jedná o protikřesťanské násilí, než otázka, co si pachatel myslel.”
Představa, že církev je rozdělena na pro a proti Františkovi, je fantazie
Kromě jiných věcí jsme v konverzaci v Římě mluvili také o kritice vůči papežům a zejména o kritice z USA proti papeži Františkovi:
„Je 266. papežem a také je 266. papežem, proti kterému existuje opozice. Lidé mají velmi krátkou paměť, zjistí, že někteří lidé nemají rádi Františka, a považují to za skandál.”
“Zabýval jsem se třemi papeži. Proti každému z nich byl ostrý odpor, jak proti Františkovi, tak proti Janu Pavlu II. Nejvíce kritiky a opozice bylo vůči Benediktu XVI.,” dodal Allen. Zdůraznil, že mluvil jenom o církvi, ne o kritice v sekulárním světě.
Podle vatikanisty je počet katolíků, kteří by jenom uvažovali o tom, zda mají rádi papeže nebo ne, neuvěřitelně malý. Podívejte se na výsledky průzkumů, odkázal:
„Benedikt byl alespoň z hlediska mediální reakce nejméně populárním papežem z posledních tří. Jeho popularita byla na nejnižší úrovni v době medializace případů sexuálního zneužívání v USA a v Evropě v roce 2010. Přesto to bylo stále téměř 70% katolíků, u kterých byl Benedikt oblíben.”
Obyčejní katolíci v reálném světě nečtou můj nejnovější sloupek, pokračoval Allen:
„V podstatě chtějí mít rádi církev a její vůdce a vy je opravdu musíte něčím praštit, abyste je odradili. Takže tato představa, že celá církev je rozdělena na pro a proti Františkovi, nebo že byla rozdělena na tábor pro a proti Benediktovi, je fantazie, takhle věci prostě nefungují.”
Allen připomněl, že jeho domovina je zemí s nejvyšším počtem anket, “debatujeme o všem každou minutu, každý den, vážně – je to naprosto absurdní.” Ale každý statistický důkaz, který máme, ukazuje, že František byl v USA a u amerických katolíků ohromně populární, takže nepřehánějte, jaký je odpor.
„Navíc František se stal takovou mediální ikonou, že pro mnoho lidí z médií je nemožné uvěřit, že by ho někdo neměl rád. Vracíme se ke stejnému příběhu – je všeobecně oblíbený, a proto když najdete někoho, kdo ho nemá rád, je to najednou větší šok, a proto to lidi více nadchne. Pro většinu sekulárních lidí z médií byla myšlenka, že existují lidé, kteří Benedikta nemají rádi, tou nejzřejmější věcí na světě. Zatímco kritiku Františka je těžší pochopit.”
Více kritický pohled na papeže Františka byl v USA proto, že potrat je stále velmi aktuální téma v kultuře, politickém životě a médiích, kontextualizoval žurnalista:
„Tato otázka, jak silně jste proti potratům, je pro katolíky v USA pravděpodobně důležitější než kdekoli jinde na světě. Panovalo vnímání, že František o tom nechce tolik mluvit, takže pro silně protipotratové křídlo církve je to problém.”
Navíc neexistuje žádné jiné místo na světě, kde byste měli celou katolickou infrastrukturu, která by se věnovala smíření katolicismu s kapitalismem volného trhu tak, jak to děláme u nás, uzavřel Allen:
„Ve Spojených státech amerických máte think-tanky, instituce, akademické nadace, slavné katolické experty, pro které je hlavní ukázat, že lze smířit katolicismus se způsobem, jakým podnikáme. Protože byl tento papež vnímán jako velký kritik kapitalismu volného trhu, je to také náročné publikum.”
