Jaroslav Brož
Autor: Člověk a víra / Lucie Horníková
Ministerstvo školství ukončilo ve středu 11. března nucenou správu Katolické teologické fakulty UK. Určitou logiku to má: nucená správa byla 26. září 2025 zavedena proto, že fakulta neměla vedení. Po předběžném opatření Nejvyššího správního soudu, které vrátilo Jaroslava Brože do funkce, fakulta děkana opět má.
Znovu se tak vrací paradoxní situace: akademický senát KTF nemůže vykonávat jednu ze svých základních rolí, totiž usnášet se o návrhu na jmenování děkana, popřípadě navrhovat jeho odvolání z funkce (statut KTF, čl. 6, odst. 9g). Tedy usnášet se může, koneckonců návrh na děkanovo odvolání dokonce vedl k jeho druhému odvolání, návrh na jmenování nového děkana senát také schválil, ale prakticky – díky soudním předběžným opatřením – to nemá žádný efekt.
Podle Statutu KTF se má Akademický senát vyjadřovat zejména:
a) k návrhům studijních programů uskutečňovaných na fakultě;
b) k záměru děkana jmenovat nebo odvolat proděkany.
Obcházení těchto dvou pravomocí senátu ze strany děkana Jaroslava Brože a jím ustanovených spolupracovníků bylo také důvodem k jednomu a posléze i druhému odvolání. Kromě jiného šlo o kroky směřující ke zrušení oboru DEK (Dějiny evropské kultury) a o vytváření pozic různých „koordinátorů“. Popis rolí těchto koordinátorů rozsahem pravomocí odpovídal pozicím proděkanů, přičemž prakticky jediným důvodem k jejich vzniku byla snaha vyloučit z rozhodování senát. Předmětem kritiky bývalého vedení byl i pokus změnit složení voličů náborem nových kolegů a snaha ovlivnit složení akademického senátu tlakem na odchod jeho stávajících členů.
Předběžná opatření nejprve městského soudu a nyní i Nejvyššího správního soudu jsou v tomto kontextu obtížně srozumitelná. Soud argumentuje tím, že by jinak mohla stěžovateli, tedy odvolanému děkanu Brožovi, být způsobena větší újma, než jakou svým rozhodnutím soud způsobí fakultě. Zájem o blaho jednotlivce je na jednu stranu sympatický, na druhou stranu faktická paralýza akademické samosprávy na období delší než jeden rok je pro fakultu poměrně zásadní újma.
Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl
Autor: Člověk a víra / Martina Řehořová
Při pohledu zpět se ale ukazuje ještě další paradox. Hlavní motivací první žaloby, kterou se rozhodl Jaroslav Brož proti svému odvolání podat, nebylo primárně přesvědčení o újmě, která se mu působí. Byla to snaha docílit posunutí volby o několik měsíců, tak aby nového děkana volil až senát v novém složení. Návrh na první odvolání byl schválen v lednu 2025, Jaroslav Brož krátce potom řekl, že „rozhodnutí senátu respektuje“. Když byla vyhlášena volba nástupce, požádal dopisem tehdejšího předsedu senátu a ostatní senátory o odklad:
„Domnívám se, že je v zájmu všech členů akademické obce, aby nový děkan vzešel z volby reprezentativního akademického senátu KTF UK odvozeného z vůle členů akademické obce a nebyl poznamenán stigmatem nelegitimity současného AS KTF UK.
[…]
Proto jsem se rozhodl zaslat tuto výzvu a sdělit Vám, že pakliže bude tento AS KTF UK pod Vaším vedením pokračovat ve volbě nového děkana a tuto volbu na středečním (nebo některém dalším) zasedání vyhlásí, jsem připraven podat žalobu o neplatnost mého odvolání z funkce děkana KTF UK. Nechtěl jsem tak činit a věřil jsem, že nejprve proběhnou řádné volby do AS KTF UK, jak by bylo v demokratické společnosti standardní.“
Z dopisu se zdá, že hlavním motivem podání žaloby je zabránit stávajícímu senátu v provedení volby nástupce. V něčem to snad dává smysl, pro fakultu je samozřejmě lepší, když děkan a senát spolupracují. Volba děkana provedená těsně před koncem mandátu senátorů, byť není nelegitimní, představuje riziko, že nový senát bude mít o fungování fakulty jiné představy a s děkanem si rozumět nebude.
Výrazným motivem mohla být také naděje, že nové složení senátu bude příznivěji nakloněno skupině lidí kolem Jaroslava Brože. Ostatně jedním z prvních jeho kroků poté, co jej městský soud předběžným opatřením vrátil do děkanské pozice, bylo vypsání výběrových řízení takovým způsobem, aby dopředu vybraní a včas nastoupivší noví kolegové mohli do volby akademického senátu promluvit.
To se ale nepodařilo. Výběrová řízení pozastavil univerzitní senát a volby dopadly zcela v neprospěch Brožova křídla. Rozhodovaly skutečně jednotky hlasů, jak je vidět z volebních výsledků, takže obavy z ovlivnění voleb byly oprávněné.
Po prohraných volbách se v demokratické společnosti předává moc. Poražená strana uzná volební výsledek, stane se opozicí a z této pozice provádí kritiku nové vlády. V tomto konkrétním případě tedy mělo nastat, že Jaroslav Brož stáhne svoji žalobu, nechá senát zvolit svého nástupce a poskytne fakultě prostor, aby se mohla „stabilizovat“.
To se nestalo a zdá se, že se to ani v nejbližší době nestane. Na KTF tak bude opět nějakou dobu proti sobě stát senát a děkan, který nemá jeho důvěru. A to není dobrá zpráva, neboť nelze vyloučit opakování podobných věcí z minulého roku: obcházení pravidel akademické samosprávy, podivné výpovědi členům akademického senátu či personální oslabování Katedry církevních dějin a literární historie. Tyto kroky mohou být znovu doprovázeny argumenty o nezávislosti samosprávy, selektivně uplatňovanými úsporami a ideologickým tvrzením, že se tím brání katolická víra před vlivem progresivismu a woke ideologií.
Klíč k odemčení celé situace drží v rukou pražský arcibiskup. Stačilo by, aby požádal Jaroslava Brože o stažení žaloby a ukončení obstrukcí. Od Jana Graubnera, který v celém sporu dlouhodobě podporuje křídlo odvolaného děkana, však takovou věc lze očekávat jen stěží. Nevíme, jak se k situaci postaví Graubnerův nástupce Stanislav Přibyl. Určitou naději skýtá jeho vize, čeho by chtěl dosáhnout během dalších dvaceti let, které má v roli arcibiskupa před sebou. Na otázku položenou v rozhovoru pro Téma 21 odpověděl takto:
„Abychom dělali méně ostudu nesvorností a více svědčili o tom […], že Kristus je světlo světa.“
Pro fakultu poznamenanou v posledních letech ostudami a nesvorností je to náznak naděje.
