Hana Farná
Autor: Christnet.eu
Proč zemřel Ježíš? Zemřít musel, protože vzal na sebe náš lidský úděl, tedy i smrt. Ale proč zrovna potupnou a mučivou smrtí na kříži? Jedna ze základních pravd křesťanské víry má jednoznačnou odpověď: „Syn Boží se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.“ Zde narážíme na pojem „vykoupení“. Nejde ale o to, že by Ježíš za nás zaplatil výkupné. Je nutné uvážit, komu by za nás zaplatil. Snad Satanovi? Tahle teorie nesedí, Bůh Otec se přece nemusí se Satanem dělit o moc a Ježíš, jak známo, se Zlým nediskutuje („Apage Satanas“) Nicméně tento výklad byl všeobecně rozšířený. Z něho vychází i Nerudova Balada pašijová, kde Satan vpravdě ďábelsky trvá na tom, aby si Spasitel sáhl až na úplné dno a snad ještě níže („pod křížem stůj matka, by syn viděl, jak to její srdce hořem puká“).
Je nutné vidět, že vykoupení neznamená obchodní transakci. Znamená novou šanci, osvobození od Zlého s velkým Z.
Další výklad by se mohl nazvat teorií naštvaného Boha: těžce uražený, rozhněvaný Bůh Otec trvá na drakonickém trestu a svůj hněv si vylévá na Synovi, který je zástupcem hříchu propadlého lidstva a jeho úděl bere na sebe. („Duše, teď se rozlétni ke svatému kříži, kde na hoře obětní Otcův hněv Syn smíří“). Tedy satisfakce, smírná oběť? Abrahámovu ruku na hoře Moria Bůh zadržel, protože si nelibuje v drastických obětech a v lidském utrpení. Z toho plyne otázka, proč to na Golgotě bylo jinak, zda Otec musel trvat na Synově oběti. Podle čtvrté základní pravdy jednoznačně ano. Ovšem Bůh je všemohoucí, a tak teoreticky mohla existovat i jiná cesta spásy. O tom může svědčit i Ježíšova prosba v Getsemane: „Otče, odejmi ode mě tento kalich.“ Jiná možnost tedy nebyla tak úplně vyloučena. A tak se můžeme ptát „proč?“ Odpověď není snadná. Je nutno hledat. Podle mého názoru se nejvíce k pochopení přiblížil Jim Bishop.: „Den, kdy zemřel Kristus“. Nezapře svou profesi novináře, přesně mapuje každou hodinu Ježíšova posledního dne a současně ji uvádí do souvislosti s celým jeho vykupitelským dílem, které se na Golgotě jen dokonalo a uzavřelo. Klíčový význam pro porozumění mají exkurze do židovského a římského světa. Tyto dva tolik rozdílné světy se spojily, aby svorně zlikvidovaly nepohodlného Mesiáše.
Ježíš v Getsemane protrpěl smrtelnou úzkost nejen z nastávajícího mučivého utrpení, ale i z vize budoucnosti světa a své církve. Věděl, že Petrova loďka dostane v bouřích zabrat. Proto se modlil za své apoštoly a jejich nástupce: „Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého“. Vzal na sebe všechnu bolest světa – minulou, přítomnou i budoucí, hřích člověka ve všech jeho podobách a následcích. Protože viděl budoucí zkázu Jeruzaléma, je logické, že ve své agónii prožil i všechny hrůzy „konečného řešení židovské otázky“. Kříž jako popravčí nástroj „vynalezli“ Féničané a Římané ho zdokonalili. Dvacáté století přišlo s další inovací k efektivní likvidaci těch, kterým byla upřena jakákoli práva a důstojnost. „Ne má, ale Tvá vůle se staň“ – Ježíš přijal kalich, sestoupil na samé dno, nejen do předpeklí, ale i do plynových komor Osvětimi. Bůh se stal člověkem a z lásky sdílí jeho úděl.
Před léty jsem klečela na Golgotě, v Bazilice Božího hrobu, a neptala jsem se „proč“. Ocitla jsem se mimo prostor a čas, a pokud jsem na něco myslela, byly to jen díky.
„Děkujeme ti za tvou velkou lásku, za ten úžasný kříž oběti, za kříž, který přinesl nám spásu, chceme, Pane, jméno tvoje chválit na věky.“
Autorka je lékařka.
