Ilustrační foto
Autor: Vít Luštinec
Do prvního ročníku soutěže o Cenu Josefa Zvěřiny bylo letos přihlášeno 21 diplomových prací. Posuzovalo je sedm hodnotitelů – pět členů předsednictva České společnosti pro katolickou teologii a dvě přizvané odbornice, doc. Ludmila Muchová a doc. Mireia Ryšková. Porotu tvořily čtyři ženy a tři muži. Práce bylo možné ohodnotit nejvýše 33 body: za kvalitu poznání v oblasti teologie a příbuzných oborů, přínos a novost, přehlednost a strukturu a jazykovou i grafickou úroveň.
Vedle otázky, která práce nakonec uspěje, je ale zajímavé podívat se na celý soubor i jinak: čím se dnešní absolventi teologie zabývají a nakolik jsou jejich témata společensky aktuální?
Mezi autory přihlášených prací převažují ženy – je jich 12, mužů devět. Výrazné je také zastoupení jednotlivých fakult. Jedenáct z 21 prací, tedy více než polovinu, obhájili studenti Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Sedm prací pochází z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy a tři z Katolické teologické fakulty UK. Teologická fakulta Jihočeské univerzity letos mezi přihlášenými zastoupena není. Samotná čísla samozřejmě nevypovídají o kvalitě diplomových prací na jednotlivých fakultách, pouze o jejich zastoupení v soutěži.
Ještě zajímavější je tematická šíře. Vedle prací zaměřených na Jeremjáše, Deuteroizajáše, knihu Job, plodnost v biblickém Izraeli nebo misijní působení apoštola Pavla stojí práce o hospicové péči, vězeňství, osamělosti v manželství, duchovním doprovázení mladých, digitální kultuře, umělé inteligenci, ekologii nebo církevním právu.
Jedna práce zkoumá management a financování lůžkových hospiců, jiná rituály při umírání a truchlení. Další se věnuje reintegraci lidí po výkonu trestu, jiná tomu, jak doprovázet mladé lidi, kteří řeší vztahy, sexualitu, psychickou zátěž nebo tlak digitálního světa. Objevuje se také osamělost v manželství, teorie attachmentu a obraz Boha, technické obrazy u Viléma Flussera nebo transparentnost církevního soudnictví.
Josef Zvěřina
Autor: Farnostsalvator.cz
U části prací je společenská aktuálnost zřejmá na první pohled. Hospicová péče otevírá otázky důstojného umírání a odpovědnosti společnosti za lidi v závěru života. Vězeňská duchovní péče se dotýká předsudků, druhé šance a toho, zda člověka redukujeme na čin, který spáchal. Práce o duchovním doprovázení mládeže pojmenovává psychické obtíže, vztahy nebo digitální tlak. Studie osamělosti v manželství zase připomíná, že samota může existovat i přímo uprostřed partnerského vztahu.
Silně aktuální je také práce porovnávající trestní odpovědnost kleriků s kárnou odpovědností soudců. V pozadí stojí důvěra v instituce, veřejnost řízení, ochrana práv obětí i obviněných a otázka, zda církevní justice odpovídá standardům, které sama společnost očekává od výkonu spravedlnosti.
Jiné práce se k dnešku vztahují nepřímo. Jejich hlavním předmětem může být několik tisíc let starý biblický text nebo autor vzdálený stovky let. Práce o Jeremjášovi otevírá zkušenost proroka vystaveného tlaku a izolaci. Job v interpretaci Martina Bubera vede k otázce, zda lze utrpení vyřešit poučkou. Studie plodnosti a neplodnosti v biblickém Izraeli připomíná, že lidská hodnota nemusí být určena biologickou produktivitou.
Zvlášť zajímavé je spojení starších autorů se současnými tématy. Mikuláš Kusánský se v jedné práci dostává až do souvislosti s umělou inteligencí a digitální kulturou. Flusserovy úvahy o technických obrazech a aparátech zase působí překvapivě současně v době sociálních sítí, algoritmů a obrazovek. Aktuálnost tedy nemusí znamenat jen to, že diplomová práce analyzuje problémy současnosti. Může spočívat i v tom, že starší text poskytne jazyk pro otázku, která je živá dnes.
Napříč rozdílnými tématy se přitom vrací jeden výrazný motiv: vztah k druhému člověku. Jedna práce chápe církev jako společenství přátel. Jiná propojuje obraz Boha s teorií attachmentu a upozorňuje, že člověk může slyšet o milujícím Bohu, ale bez zkušenosti přijetí a bezpečí mu tato výpověď nemusí být existenciálně blízká. V dalších pracích se objevuje bezpečný vztah při doprovázení mladých, podpora člověka po výkonu trestu, Buberovo Já–Ty nebo Lévinasova odpovědnost vůči druhému.
Podobně silně je zastoupen člověk v situaci zranitelnosti: umírající, pozůstalý, člověk po výkonu trestu, mladý pod psychickým tlakem, žena zakoušející neplodnost nebo člověk osamělý v manželství. Teologie se tak často neptá jen na člověka ve chvíli síly a autonomie, ale na jeho hodnotu ve chvíli, kdy je odkázán na péči, přijetí a solidaritu druhých.
Výrazným rysem souboru je také interdisciplinarita. Autoři vstupují do dialogu s psychologií, právem, managementem, sociologií, historií, digitální kulturou či ekologií. Vlastní empirický výzkum je ale zastoupen spíše málo. Jasně jej využívá jen několik prací, například o duchovním doprovázení mládeže, vězeňské duchovní péči nebo rituálech v hospicích. Většina zůstává založena především na práci s texty, prameny a odbornou literaturou.
Jsou tedy témata společensky aktuální? Ve značné míře ano. Ne všechny práce se zabývají bezprostředně současným problémem, ale velká část z nich míří k otázkám, které dnešní společnost skutečně řeší: umírání, psychické zátěži, osamělosti, digitálnímu prostředí, reintegraci, ekologii nebo důvěře v instituce. A možná ještě zajímavější je, že pod tematickou pestrostí se znovu a znovu vracejí méně nápadná, ale velmi současná témata: zranitelnost, důvěra, blízkost, odpovědnost a otázka, zda hodnoty, které jako společnost nebo církev vyznáváme, obstojí i v konkrétním zacházení s člověkem.
Výsledek soutěže bude slavnostně oznámen 10. října 2026 v Praze na konferenci České společnosti pro katolickou teologii Vztahy a vazby: Patřit – souviset – pečovat, která se uskuteční od 9 hodin na Jaboku. Konference tak tematicky pozoruhodně navazuje i na jeden z nejvýraznějších motivů samotných přihlášených prací – vztahy, vzájemnou odpovědnost a péči.
