Rok kardinála Vlka po odchodu z biskupského úřadu

Kardinál Miloslav Vlk před rokem odešel do penze. Jaký je jeho program a vliv v současné církvi? Co vlastně dělá, již téměř úplně bez zájmu médií? Myslím si, že jeho činnost by bylo možné označit za maximum toho, co může emeritní biskup činit ve prospěch církve lokální i globální. Navazuje na řadu svých předchozích aktivit a směrem do světa představuje stále jednu z nejdůležitějších a nejviditelnějších postav českého katolicismu.

^{Létající důchodce, kardinál  Miroslav Vlk, foto: archiv Magazinu ChristNet.eu}

Myslím, že se zde pěkně ukazuje tradiční česká zaměřenost na naše lokální problémy a starosti, která nevidí věci v širších globálních souvislostech. Pokud by dnes měl řadový věřící vyjmenovat dva nejvýznamnější představitele katolické církve u nás, jistě by zazněla jména Duky, Halíka či maximálně Graubnera. Pozice arcibiskupa Duky jako jednoho z našich čelních teologických představitelů a předsedy ČBK je jen obtížně zpochybnitelné. Na druhé straně máme v současnosti jediného českého kardinála, a tím je právě Miloslav Vlk.

Když říkal, že odchází do penze, neměl tím na mysli život českého důchodce, tak jak jej často vykreslují karikaturně média, který jde jednou za dva dny nakoupit, denně venčí psa a krmí holuby. Měl na mysli skutečnost, že bude respektovat zvyklosti a právo a nebude nijak zasahovat do věcí pražské arcidiecese, pokud o to nebude výslovně požádán. Je velmi obtížné opustit úřad, ve kterém člověk po mnoho let pracoval a dát si předcevzetí, že se nebude k činnosti svého nástupce nijak vyjadřovat.

Ostatně mnohé musí být pro pana kardinála velmi obtížně stravitelné – nikdy nebyl diplomatem, ale spíše pevným a rozhodným bijcem za pravdu. To, že Dominik Duka v rámci kompromisních dohod často ustoupí ze spravedlivých nároků církve, aby získal alespoň část požadovaného, je aktem pro mnoho lidí jen obtížně pochopitelným.

A co vlastně sám kardinál Vlk celý rok dělal? O jeho aktivitách se můžeme dočíst z jeho osobních webových stránek a myslím, že je možné je rozdělit do tří základních oblastí – studium, kardinálská činnost, práce ve Fokoláre. Pokud se nebudeme zabývat aktivitami čistě osobními, jako je odpočinek či modlitba.

Studium patří mezi doporučované činnosti pro emeritní biskupy, a to hned z několika důvodů. Předně na něj nemají během výkonu své služby příliš mnoho času, takže mají prostor pro to, aby opět získali kontakt se soudobou teologickou vědou. Očekává se od nich, že budou mít ve svém věku nadhled, zkušenosti a vědomosti takové, aby mohli svými radami a postřehy pomáhat k růstu a rozvoji církve, což bez řádného studia nelze. Jedna z možných aktivit emeritních biskupů jsou konference, publikování knih a účastnění se nejrůznějších diskusních panelů, tedy aktivity, kde se vzdělání opravdu velmi hodí. Pan kardinál si vybral jako místo studia Jeruzalém, kde se věnoval především biblickým studiím.

Myslím, že na jeho současném životě je vidět, že kardinál je univerzální služba v církvi. Podle práva má například možnost kdekoli zpovídat či sloužit mše svaté. To nemohou ani kněží ani biskupové. Ti jsou vázáni na svoji diecesi a potřebují souhlas (kněží) nebo alespoň nezákaz (biskupové) pro řádný výkon kněžství mimo oblast, ve které jsou ustanoveni. Kardinál ničím takovým vázán není. Zažívá univerzalitu církve a její mezinárodní ráz. Miloslav Vlk cestování ať již do Říma či do dalších oblastí věnuje hodně času a tento úkol kardinála – jenž je zvláštním způsobem spojený s úřadem papeže – vykonává s opravdovou energičností a svobodou toho, že není vázán povinnostmi na konkrétním místě.

Poslední velká část jeho aktivit se týká hnutí Fokoláre, jehož je dlouhodobým příznivcem – podílí se na programech setkání, moderuje diskuse, účastní se ekumenických aktivit. Pohledem zvenčí by bylo možné říci, že po paní prezidentce hnutí bude asi druhou nejvýznamnější postavou tohoto silného ekumenického proudu. Jedná se o hnutí, které, ať se nám to líbí nebo ne, patří bezesporu k těm nejsilnějším v celé církvi a reflektuje do velké míry řadu potřeb církve jako celku. To, že se v něm dokáže prosazovat a aktivně účastnit český kardinál, je mimořádně pozitivní. Ať již tím, že do něj přináší slovanskou mentalitu nebo naopak skrze přinášení aktuálních proudů a myšlenek k nám.

Je vidět, že penze pana kardinála není ani v nejmenším jen čistě odpočinkovou záležitostí, i když i na to bude mít více času. Je ukázkou toho, jak prožívat kardinálskou službu živým a aktivním způsobem, jak být emeritním biskupem, který práci stávajícímu nekomplikuje, ale přináší nové podněty a vlivy. A ač není a asi ani nikdy nebyl diplomatem, je v současnosti tak trochu „ministrem zahraničí“ české katolické církve. A ta na tom může jen vydělávat.