Nikdy bych si nedovolil nikomu radit ani mu vnucovat svůj, a tedy křesťanský pohled na fenomén a hodnotu lidského života. O potratech toho bylo v evropském a americkém prostředí napsáno tolik, že bychom jen poznámkami pod čarou mohli vydláždit cestu na Měsíc.

Ten, kdo se již setkal s literárním dílem a životními příběhy spisovatele a překladatele Jiřího Langera a básníka Jiřího Ortena, ví, že část jejich uměleckého odkazu obsahuje vrstvy, které mají svůj cenný náboženský obsah. A není toho obsahu málo a není v něm nic, co by plulo po povrchu velké náboženské poezie, teologie a prózy.

Nejen české jazykové prostředí se rozdělilo v hrubých obrysech na dvě skupiny. Jedna s tím, jak se papež staví k barbarské válce na Ukrajině, souhlasí. Druhá skupina naopak vyjadřuje kolísavou míru kritiky a odporu vůči tomu, jak je František měkký a nejednoznačný v odsouzení válečného zločince Putina. Z toho, co každý den od papeže Františka čtu, vidím a slyším, jsem přesvědčený, že ví, co je to válka, jaké má oběti, jak strašná a nespravedlivá umí být a že má své mučedníky. 

Zkouším se na jmenování nového pražského arcibiskupa, jehož osobnost i dílo by měly vyvést místní církev z krize a začít zpracovávat a žít agendu, kterou již řadu let promýšlí papež František, dívat z jiného úhlu. Jde o pohled z druhé strany, z laického prostředí, které nemá na fungování a život církve za bývalou železnou oponou téměř žádný vliv.

V březnu byl v katedrále svatého Mikuláše v Českých Budějovicích v prostoru dosti protáhlého polygonálního kněžiště instalován a požehnán soubor šesti velkých tapiserií slovinského jezuitského teologa, výtvarníka a spisovatele Marka I. Rupnika. Škoda, že instalace není v celé lodi kostela. Zdá se mi, že Rupnikovy tapiserie trpí nejen svým umístěním, ale i tím, jakým způsobem přišly k té části Božího lidu, který se tam, na jihu Čech, shromažďuje.