„Uprostřed umírání, pandemie, bezpráví a společenského kolapsu je naděje nedostatkovým zbožím. Dnes znovu zoufale potřebujeme „kamínek naděje“. A tou nejúžasnější ze všech nadějí je víra, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých.“ píše ve své knize Naděje navzdory americký teolog, pastor a spisovatel Timothy Keller.

Není jich moc, ale poznal jsem v životě několik lidí, které jsem nějak instinktivně vnímal jako krásné bez ohledu na jejich akademické tituly a pověst, která je provázela. Katolický kněz Antonín Hýža, biblista Milan Balabán, literární historik Jaroslav Med, filozof Karel Vrána, teolog Karel Skalický či filoszof Jan Sokol (1936‒2021).

Velikonoce jsou svátky, které v hloubce náboženské zvěsti překonávají všechno, co putujícímu člověku nabídly a nabízejí ostatní dějinná náboženství. V pouhých třech dnech se změní beznaděj tohoto světa v naději. 

Ta kniha je krásná. Kresba na obálce od Richarda Fischera vtiskla autorovi do tváře o něco víc smutku a melancholie, než si zaslouží, ale kniha je krásná. Viděl jsem řadu fotografií, na nichž je katolický kněz, biblista, učitel, salesián a spisovatel Ladislav Heryán nejméně tak krásný jako pasáček ovcí, vyfocený na konci 19. století někde v Provence. 

V uplynulém roce, poznamenaném celosvětovou pandemií Covidu-19, jsme v okruhu našich přátel ztratili řadu milovaných lidí. Začátek roku 2021 není lepší.