Problematika transsexualismu a (respektive) transgenderu hýbe křesťanskou společností napříč denominacemi. Je přímým pokračováním pevného i měnícího se křesťanského náhledu na homosexualitu, partnerské vztahy a rodinu. Lékařské, etické a teologické uchopení tohoto fenoménu je ve stejném ohledu dráždivé i pro část lidí sekulární společnosti, kteří se s žádným náboženstvím neidentifikují.

Podcast Letní punkta, jehož jednotlivé epizody vznikají díky péči Kláry Jirsové a Norberta Schmidta při duchovně-kulturním prostoru Dominikánská 8 a ve spolupráci s Centrem teologie a umění KTF UK v Praze, jsou laskavým pohlazením v časech, který není jednoduchý. V pěti či šestiminutových úvahách přibližují osobnosti českého křesťanského, kulturního, literárního a uměleckého světa některou ze skrytých dominant krajiny, která se do nich v jednom okamžiku nebo po mnoho let otiskovala.

V návaznosti na apoštolský list Traditionis custodes papeže Františka z 16. července, jímž upravil používání bohoslužebných obřadů podle Římského misálu z roku 1962 (v dřívějších variantách římského ritu podle misálů od r. 1570), mě napadá myšlenka, která prostupuje celou mojí teologickou prací – interpretace a tlumočení Kristova vykupitelského příběhu.

Se zájmem jsem si přečetl úvahu Marka Váchy Milí katoličtí publicisté, která v okruhu mých přátel vyvolala menší zděšení. Kromě jedné důležité skutečnosti, na kterou bych chtěl reagovat, mě zaujala změna Váchova dlouhé roky používaného narativu.

V řadě svých textů, přednášek a vystoupení jsem volal a dosud volám po katechezi dospělých. Podíváme-li se na ostatní velká náboženství, vidíme, jak důležitou roli v nich hraje praktická škola duchovního života. I křesťanství má své velké dějiny duchovního vzdělávání, a to v obou tradicích, východní i západní.