Nejzávaznější papežský dokument s výjimkou „neomylných“ dogmat, „ekologickou“ encykliku Laudato si´, prezentovaly tento týden tři významné osobnosti. „Dva jsou sice vysoce postavení duchovní, ale třetí je vědec, a právě jeho přítomnost naznačuje rozsah sporu, který dokument vyvolá,“ míní londýnské Timesy.

Druhá světová válka je jako jedna z největších pohrom světových dějin příležitostí ke zpytování svědomí pro křesťany. Nejde jen o to, jakým způsobem se za války chovali, ale o důležitější věc, totiž jak mohlo k válce vůbec dojít.

Aniž bychom měli vhled do všech utajených jednání a znali osobní vazby aktérů, můžeme zjednodušené konstatovat, že jedna lobby dosáhla odvolání arcibiskupa Bezáka a nyní emeritní kardinál Vlk pomocí nadstandardních kontaktů dosáhl alespoň přijetí odvolaného arcibiskupa papežem.

Neovlivněn názory jiných usedám ke klávesnici, abych napsal několik vět o Stanislavu Grossovi. Na mysli mi vytane titulek jedné z oblíbených písní kapely Jethro Tull. Příliš starý na rock and roll, příliš mladý na smrt. Parafráze: příliš mladý na ministerského předsedu a příliš mladý na smrt.

Mezi zastánci multikulturality se můžeme setkat s názorem, že neexistují zásadní rozdíly mezi různými náboženstvími. Všechna se dotýkají základních existenciálních otázek člověka a všechna

hrají na nejhlubší struny lidské duše. Všechna náboženství jsou tedy „stejná“. Na druhou stranu prostý rozum této představě protiřečí.