„Člověk má tím větší svobodu, čím hlubší má vzdělání doprovázené snahou o poctivý duchovní život,“ říká výrazný pražský dominikán Benedikt Mohelník, podle něhož mlžení a zamlčování ještě nikdy žádný problém nevyřešilo.

Michal Černý svým článkem K problému přirozenosti jako konstruktu objektivistického paradigmatu vstoupil do – dle našeho soudu důležité – diskuse o lidské přirozenosti a její neměnnosti a kriticky se vymezil proti článku prof. Sousedíka Pojem „přirozenosti“ v současné filozofické a teologické diskusi.

Naříkáte, Farizeové a Zákonníci, nad osudem „Marianského Sloupu“ pražského, ale vy, Huynové, vy Skrbenští, vy Kleinové, vy Tvarůžkové, vy Habsburkové pobořili jste tisíce a statisíce „marianských sloupů“ duchovních…

Hned zkraje jeden citát: „Biskupové, kteří učí ve spojení s římským biskupem, mají být v úctě u všech jako svědkové božské a katolické pravdy. Věřící jsou povinni shodnout se s výrokem svého biskupa ve věcech víry a mravů, předneseným v Kristově jménu, a k němu vnitřně přilnout náboženskou poslušností,“ čteme ve věroučné konstituci o církvi Lumen gentium schválené na II. vatikánském koncilu (čl. 25). 

Na Staroměstském náměstí na Starém městě Pražském buduje se připomínka starých časů – mariánský sloup. Není to však sloup smíření, nýbrž votivní dar Panně Marii z perspektivy rekatolizační moci. Přes to všechno je sloup výzvou pro evangelíky (a vlastně nejen pro ně), aby kvůli němu nebyli ke katolíkům „oškliví“. Smíření nemůže nastat tak, že se „smíříme s čímkoli“, nýbrž rozvíjením respektu k druhému člověku.