Italské vlajky visí z balkonů, odkud večer lidé tleskají v rytmu národních hitů. Tohle je reálný obraz Itálie. V posledních dnech však entuziasmus opadl a atmosféra již není taková hudební jako na začátku. Slyšíme, že virus nás bude trápit měsíce a měsíce. Vakcínu nemáme, a pokud to půjde dobře, můžeme se příští rok obejmout, pokud to půjde zle, tak za dva roky.

Tohle je obrovské vítězství nejen George Pella, který se mohl poprvé po roce zase svobodně nadechnout, a jeho podporovatelů, kteří investovali miliony do jeho obhajoby, ale také zvrat v příběhu o předpojatosti, jenž církev spřádala po celá ta léta od chvíle, kdy si melbournská policie pro kardinála v Římě přišla.

V pondělí 6. dubnu 2020 si připomeneme 500. výročí úmrtí malíře Rafaela Santiho. V Drážďanech visí jedno z jeho nejznámějších děl: Sixtinská madona. V rozhovoru o tomto slavném obraze ředitel Zwingeru Stephan Koja přemítá o tragice, kýči a nebeských sférách.

Katechumenát. Jedna z největších věcí, kterou církev naplňuje Boží poslání. Katechumeni to neměli snadné už v prvotní církvi. Stát se křesťanem v době, kdy se římské impérium otřásalo v základech a v osobách jednotlivých císařů se nechtělo vzdát  svých bohů, se někdy rovnalo nastoupené cestě k mučednické smrti. 

Stojíme tváří v tvář dvěma modelům. Jednak „zrychlování“, o němž píše ve své encyklice i papež František, tedy skutečnosti, že konzumujeme víc, než kolik unese životní prostředí, obecně tedy kultuře odpadu. A jednak kontemplaci, chvále. Je to ostatně sám význam Laudato si‘ „Buď požehnán“: jakmile jsme zahlédli krásu věcí, nemáme už chuť je kazit", říká v rozhovoru o ekologické konverzi mladý arcibiskup z Martiniku David Macaire.