V době uzavřených kostelů je dobré otevřít Bibli a otevřít svou mysl a srdce. Tři stěžejní ctnosti křesťanství jsou vlastně trojjedinou formou otevřenosti: naděje je otevřenost vůči budoucnosti, víra otevřenost vůči tajemství Boha a láska otevřenost vůči tajemství člověka i Boha zároveň. 

Dal by se z té pouti napsat cestopis a každý den by vydal na jeden díl. 24. února roku 2020 jsme ve třech nastoupili cestu, která se dojednávala několik měsíců. Cestu do Říma k osobní audienci česko-římského teologa prof. Karla Skalického a jeho přátel s papežem Františkem. 

Student prvního ročníku bohosloví Štěpán Sirovátka se v textu nazvaném Církev mezi idejemi a ideologiemi pokusil vybrat několik momentů z článku Vábení politických sirén a prokázat na nich údajné „nedostatečné rozlišování“. Pomiňme problematičnost žánru samotného, protože u textu publicistické povahy se vždy musí výpovědi zahušťovat, takže lze pokaždé argumentovat nedostatečným zdůvodněním toho či onoho, a pojďme se podívat, zda Sirovátkova zpřesnění a poznámky odpovídají skutečnosti, tedy zda je jeho argumentace vůbec oprávněná. 

Prof. Petráček se ve svém textu Vábení politických Sirén ohrožuje církev i dnes dotkl mnoha témat a vyvolal živou polemiku. Není mou ambicí vyjadřovat se k historické situaci katolické církve během italského fašismu, rád bych se ale zamyslel nad tím, zda je paralela s přítomností vedena adekvátně.

Jak je na tom náboženství v současném světě? V rámci pražského kolokvia věnovaného této otázce se tím ve svém příspěvku loni 9. prosince zabýval rakouský sociolog a teolog profesor Paul Zulehner. Ten již od roku 1970 zkoumá v desetiletých intervalech náboženství v životě rakouských žen. Bohatá data o Evropě a zejména o Rakousku v něm vyvolala pochybnosti o platnosti sekularizační hypotézy i pro Evropu.