Jsem přesvědčen, že je třeba najít plodné a tvořivé spojení křesťanství a liberalismu. Protože jak křesťanství bez liberalismu, tak i liberalismus bez křesťanství by čelily svodům úkroků k extrémům.

Budiž řečeno na začátku a jasně, že rozdíl celibátu žitého bez ženy a „celibátu“ po ženině boku musí být rozdílný právě tak, jako se od sebe liší Slunce a Měsíc.

Nejvyšší soud se zastal somálské dívky, která chtěla na zdravotnické škole v Česku nosit hidžáb. Předchozí rozsudek městského soudu v Praze, který zamítl žalobu somálské dívky ohledně nošení hidžábu, přivítali mnozí s velkým jásotem. Netajila se s ním ani řada těch, kteří se hlásí ke křesťanství.

Britský teolog a sociolog Stephen Bullivant se zamyslel nad tím, jestli je skutečně na místě jásat nad každým náznakem, že se snad někde zastavil pokles návštěvníků bohoslužeb a že ve společnosti není patrná žádná velká nenávist vůči křesťanům. Představitele každé církve to první nejspíš potěší, což je pochopitelné. Je ale na místě jásat nad tím druhým, totiž že křesťané nikomu moc nevadí?

Několik vybraných ukázek výše uvedených výroků, které jsou jen zlomkem toho, čím kardinál Duka a někteří jeho spolupracovníci dlouhodobě zaplavují veřejný prostor, podle mne dokládá, že situace je vážná. Je třeba důrazně odmítnout zjevné zneužívání církevních struktur k šíření osobních názorů a vedení osobních sporů.