Četla jsem knihy Ladislava Heryána. Byla jsem na dvou jeho přednáškách. Nebudu popisovat jejich obsah, nedovedu to. Není to jeho vzdělání, jeho moudrost, dokonce ani jeho člověčenství, které mě okouzluje.

Obracím se na Vás, svatá Matko v Římě, Vaše nejponíženější biskupka z Řezna, s velkou starostí o naši svatou katolickou církev. Jak už snad víte, vypuklo v naší německé církvi v tomto anno domini povstání mužů: Josef 2.0..

Byla zima. Sedět u kamen a číst si básně nebo se milovat dávalo daleko větší smysl, než jet ven. Cíl cesty byl jasný. Poutní areál Lomec u Vodňan v jižních Čechách. Odmeteš sníh ze zmrzlého auta, zatopíš, abys vůbec udržel volant v rukách a – jedeš.

Pomalu umlká rozjitřená atmosféra okolo pohřbu Karla Gotta. Když jsem se dozvěděl, že bude mít pohřeb v katedrále, říkal jsem si, že to je pro katolickou církev dobrá příležitost citlivě sdělit našemu národu něco o křesťanství a evangeliu. Pohřeb jsem nesledoval, nicméně jsem četl modlitbu pronesenou knězem Czendlikem a popravdě to, co jsem četl, jsem nejdříve považoval za hoax, za snahu dotyčného kněze zdiskreditovat.

Rozpor mezi naukou a životní realitou je vnímán delší dobu, proto je třeba klást důraz na dialog. Synodální cesta jako duchovní proces pomůže vyslat silné znamení církve směrem k veřejnosti. Zájem o tento vnitrocírkevní proces je obrovský.