Několikrát v životě jsem pocítil při mši urgentní potřebu poděkovat Bohu za něco, co se podařilo nebo co mi udělalo velkou radost. Bylo to tak silné, že jsem měl potřebu to říci nahlas, nějak to sdílet s ostatními - podobně jako v tom podobenství o nalezené minci: 'Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.' Ke svému překvapení jsem zjistil, že na vyjádření vděku a díků není při mši žádný prostor. Možná je to příznačné.