Vidíme-li, jak velké množství křesťanů je schopno uvěřit falešným zprávám, nesmyslům a vyloženým lžím, měli bychom si položit otázku, jak je to s kvalitou našeho postoje k pramenům víry, a tedy k depositu fidei (tomu, co nám bylo předáno ve víře) – Písmu svatému a (apoštolské) Tradici, v širším smyslu pak ke svátostem, spisům církevních otců, životopisům svatých, pokladu církevní modlitby a bohoslužby, které se završují v Krédu čili Vyznání víry. 

Agnosticismus je doktrína, že lidé nemohou vědět o existenci čehokoli, co je mimo jevy získané z vlastní zkušenosti. Někdy se zaměňuje se skepticismem, což je poněkud zkreslující užití tohoto pojmu. Agnosticismus je stydlivý ateismus, tvrdil Bedřich Engels.

Jsme dětmi těch, kteří v této době rozhodovali a jednali, a nikdo z nás neví, na čí straně stáli jeho předci. Jedině objektivita, pravda, tolerance a úcta k druhému jsou cestou do budoucnosti, zvláště pak v situaci, kdy naše země stojí na křižovatce, kdy se potácí ve složitých vnitřních napětích a kdy nezná z tohoto bábelu cestu.

Prof. Eberhard Tiefensee  je filozof a katolický teolog. Je předním německým odborníkem na filozofii náboženství v sekulární a postsekulární společnosti. Jeho dlouhodobý zájem představuje tzv. homo areligiosus, tedy nábožensky indiferentní člověk, pro kterého už náboženství nepředstavuje ani onu znepokojující otázku, jak tomu bylo ještě v nedávné minulosti. O něm pojednává následující rozhovor.

Plamenné diskuze a vzbuzené emoce, které se vztahují ještě k nestojícímu Mariánskému sloupu, odhalily hnisající rány, které bych přirovnal k metastáze. Ukazuje se, že jsme tři desetiletí po sametové revoluci nedokázali zhodnotit ve svobodě a na obecné rovině pád Rakousko-Uherska a nastoupení Československé republiky.