Je známo, že papež František dělá čas od času neomalené nebo politicky nekorektní vtípky. Kroucení hlavou a zdvižená obočí vyvolal například stereotypními poznámkami o tchyních a občasnými zmínkami o ženách jako třešničkách na dortu.

Ptám se v poslední době stále častěji sám sebe, jak je možné, že jedna a ta samá věc vyvolává u různých lidí zcela odlišné reakce a závěry. Jak to, že lidé, jejichž základní světonázorové zázemí je v zásadě totožné, a které navíc spojuje pravděpodobně také upřímně a niterně prožívané přihlášení se ke křesťanské víře, mohou některé ne nepodstatné věci vnímat nikoli různorodě, ale skoro až protikladně.

Debata na téma „gender“ jako výzva pro teologii a církev. Mnozí nemají přesnou představu, co se tímto termínem označuje, a právě proto jsou přístupni zavádějícím výkladům. Problematika genderu představuje výzvu, kterou si církev a teologie z mnoha důvodů nesmějí dovolit ignorovat.

Nazývají papeže Františka heretikem, formulují rigidní morální představy a občas zastávají fantastické apokalyptické vize. Ale co je motorem pro tvůrce a uživatele příslušných internetových fór, kteří se sami hlásí ke katolické církvi?

Marek Vácha se v textu pro Respekt podíval na svět očima ďábla a všiml si jeho působení všude v naší zemi. Ďábel podle něj vedl kroky popíračů změny klimatu, jakým je například Václav Klaus, ale stejně tak nakazil i novináře píšící o pálení knih nebo o kázání Petra Piťhy. Ďábel inspiruje „dobré“ lidi, aby nelétali letadly a aktivistky, aby neměly kvůli klimatické změně děti, a přitom dále pěstuje řepku a rozdmýchává vojenské konflikty. Marek Vácha takto shrnul podivnou změť vážných společenských problémů.