Je náboženství radostná záležitost, splynutí s Bytím, nebo drama, které nás upozorňuje na propasti lidské existence, na naši pomíjivost a zánik? Jeden z druhů náboženské zkušenosti se nazývá náboženstvím zdravé mysli. (Je opakem náboženství duše nemocné.)

Vácha, připravující řadu mladých lidí k jedné z poněkud opomíjených křesťanských svátostí, nekoncipuje tuto přípravu jako obvyklé posezení na faře s četbou katechismových paragrafů a anathemat. Vácha vědec znalost základního katolického dogmatického thesauru tak trochu předpokládá. V přípravě mu nejde o vyučování, o zkoušení, o známkování, o mravní soudy nad tím, zda si ten či onen muž či žena už zaslouží přistoupit ke svátosti, pro niž se sám a dobrovolně rozhodl.

Lidé z okolí kardinála zřejmě zaslali interní text napomenutí Tomáše Halíka do dezinformačního media ParlamentniListy.cz. Tuto informaci uvedlo několik medií v minulém týdnu a jako zásadní, nebo chcete-li skandální, ji sdílela na sociálních sítích řada lidí.

Závěrem ledna se scházejí biskupové katolické církve na svém zasedání. Snad budou hovořit též o stavu naší církve v poslední době, na kterém mají také podíl. Totiž od jara svým pastýřským listem, propagací letáčku Podpořme manželství v kostelích a kázáními povzbudili „boj proti genderu“. Nekorektní argumenty v protigenderové kampani vyvraceli např. „odborní věřící laici“ Daniel Soukup, Jaroslav Šotola či Jiří Pavlík a kampaň průběžně mírnili i biskupové Tomáš Holub a Václav Malý.

V našich končinách není zvykem, aby se katoličtí biskupové pouštěli do veřejné debaty. Alespoň zatím ne. Po společných vyjádřeních biskupů k tématu Istanbulské úmluvy vydal na konci loňského listopadů své vlastní vyjádření plzeňský biskup Tomáš Holub. Na jeho text o několik dní později výslovně reagoval českobudějovický biskup Vlastimil Kročil. Vznikla tím atmosféra, která podněcuje k dalším a dalším reakcím z mnoha stran. Zaujímané postoje jdou často proti sobě. Máme se bát rozdělení církve?