Text Jiřího Pavlíka Prokletí klerikalismu a sexuální komplex katolické církve zdařile a záslužně otevírá diskuzi o dvou aktuálních a úzce propojených tématech – klerikalismu a katolické nauce v oblasti lidské sexuality. S určitými obavami přistupuji k několika otázkám, které mi v souvislosti s tímto článkem přicházejí na mysl. Jde o pole, kde vnitrocírkevní i celospolečenská diskuze často připomíná spíš urputný zápas dvou do sebe zaklesnutých zápasníků, než věcný a otevřený dialog.

Málokdy se v plenéru podaří vytvořit projekt, ve kterém jsou spolu umělci i diváci aktéry jedinečné události. Risk nepřijetí, jejž na sebe vzala Slavnost probíhající na Klenové den po svátku sv. Václava, se proměnil v nepřenosnou zkušenost, která v účastnících rezonuje i v dalších dnech.

Letošní svatováclavské kázání Petra Piťhy bylo skutečně skandální a fakt, že bylo proneseno v katedrále a navíc v den velké církevní i státní slavnosti, znamená, že tento skandál (opravdu „veřejné pohoršení“) nelze jen tiše přejít a „zamést pod koberec“ tak, jak se v církvi bohužel dlouho se skandály zacházelo.

8. října 2018 jsme se v přeplněném pražském kostele u Martina ve Zdi loučili s emeritním synodním seniorem Českobratrské církve evangelické a dlouholetým předsedou Ekumenické rady církví Pavlem Smetanou. Pánem církve byl odvolán z této časnosti v jednaosmdesáti letech svého naplněného života. Pavel Smetana byl postavou porevoluční transformace života nejen své církve, ale také i české ekumeny.

Papež František vyprofiloval jako významné téma svého pontifikátu boj za vykořenění klerikalismu. Je velmi potěšující a povzbudivé slyšet takovéto věci právě od papeže jako klerika par excellence.