V posledním čase narostl počet případů významných katolických hierarchů, včetně kardinálů a arcibiskupů, kteří byli nebo jsou přímo či nepřímo spojováni s různými sexuálními skandály zahrnujícími jednak samotné sexuální zneužívání dospělých, resp. nezletilých osob, ale rovněž také krytí kněží, kteří se zneužívání dopouštěli, případně přechovávání dětské pornografie. 

Biskup Václav Malý, kdysi mluvčí Charty 77, dnes mluvčí svědomí české společnosti, poskytl interview pro letní vydání časopisu Universum. Rozhovor o odvaze přijmout odpovědnost, o obavách českých voličů, národní identitě a křesťanských hodnotách a o roli české církve. 

Mé dva největší omyly se týkají mého pohledu na společnost, s níž jsem osudově spojil svůj život, a na katolickou církev. Od dětství jsem se zajímal o historii, zvláště českou, na počátku puberty jsem vlivem Jiráska a množství historických románů, filmové Husitské trilogie Otakara Vávry a protikatolických textů z první republiky i padesátých let byl zapálený národovecký husita.

Děkuji panu  psychologu Daliborovi Špotovi za skvělou analýzu polemiky Ronalda Němce, v níž upozorňuje na řadu stereotypů a kognitivních omylů, jichž se autor dopustil a které pokládá za racionální argumenty.  Nejde ani tak o kritiku autora polemiky, jako spíše o to, abychom si uvědomili, že k takto zjednodušenému černobílému vidění má sklon většina z nás. Diskuze se týká LGBT manželství, ale zasahuje do širší problematiky - jak vnímáme druhé, kteří jsou v něčem odlišní, jak je respektujeme a jak s nimi komunikujeme.

Hospodin je proti mně! To neříkám já – aspoň ne teď a ne tady. To říká paní Noemi, hrdinka knihy Rút. Říká? Ona to vzdychá, ona to pláče, ona to křičí, ona to drtí mezi zuby. Ty pocity si asi dovedeme představit: Měla muže – už ho nemá. Měla syny – už je nemá. Měla nějaký majetek – už ho nemá. Má jen snachu, která jí z nějakých nepochopitelných důvodů zůstala věrná. S tou snachou se vrací do Betléma.