V létě roku 2015 proběhla v italských médiích polemika mezi kardinálem Robertem Sarahem, prefektem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, a profesorem liturgiky Andreou Grillem. Aktuálnost a živost, ba bouřlivost výměny názorů mezi oběma představiteli myšlení o liturgii, jedním reprezentujícím kurii, druhým reprezentujícím akademickou teologii, je pěknou ukázkou toho, jak je možné se tímto tématem v současnosti zabývat.

Před časem jsem slyšel vyprávění o jisté letniční křesťance, která na smrtelném loži, nevnímaje už příliš realitu, ještě občas procitla, a se slovy: „Ježíši, Ježíši, miluji tě!“ opět upadla do agónie. Tak se to alespoň událo podle vypravěče, který chtěl na příběhu demonstrovat ideál, ke kterému je žádoucí směřovat. Přiznám se, že můj první pocit z příběhu by se dal popsat slovy o tom, že ona žena musela mít takříkajíc „vymytý mozek.“ Jsa však sám letničním křesťanem, rychle jsem se tehdy zastyděl.

Ano, hlásím se k těm, kteří jsou proklínáni stíny této doby. Čekal jsem, že bratra označovaného hanlivým prvorepublikovým slovem se zastane někdo z jeho bližších kolegů. Ovšem: Každá doba má své názorové boje. Nezřídka založené na obchodních zájmech. Před pádem do šílenství nejen krutých slov, ale i krutých činů je nutné vyvarovat se neřádu v řeči. Tedy zmatení pojmů a násilnosti výrazu.

Dnes je svátek apoštola Tomáše, nevěřícího Tomáše. Apoštola Tomáše Ježíš sám blahoslavil za jeho víru, zrozenou z nevíry a pročištěnou pochybnostmi a skepsí. Víra, která prošla nocí těžké pochybnosti, stínu kříže, byla možná hlubší a zralejší než rychlá a emocionální reakce okamžitého uvěření.

Co vlastně hlásal Ježíš z Nazareta samotný - hlásal snad také „Krista“, tedy sebe sama včetně svého budoucího zmrtvýchvstání? Pokud věc prozkoumáme nad texty Nového zákona, uvidíme, že Ježíš z Nazareta především hlásal a dosvědčoval nikoli „sám sebe“, ale dobrou zprávu, evangelium o blízkosti Božího království.