Již loni jsme v postní době přinesli poselství maronitského arcibiskupa v Damašku. V lednu, v den svátku Obrácení sv. Pavla, se pak Nassar obrátil na celou církev a požádal o modlitby za ukončení bojů v Sýrii. Podle zpráv agentur byla dokonce zasažena arcibiskupova rezidence v křesťanské čtvrti Damašku a Samir Nassar unikl jen zázrakem. Arcibiskup tak volá ze zničené a rozvrácené země. Před Velikonocemi tato slova rezonují Svatým týdnem.

Všichni jsme lidé, a všichni tedy jíme. Všichni jsme lidé, a všichni jsme tedy Boží stvoření. I když občas spíše stvůry. Díky moudrosti starého liturgického kalendáře máme dobu postní. Máme tedy čas, kdy bychom měli víc než kdy jindy myslet na Pánaboha a na to, abychom byli spíš stvoření než stvůry.

Kauza kolem částečně zveřejněného dopisu emeritního papeže Benedikta XVI. je jen dalším dokladem, že neobvyklá změna na papežském stolci, která proběhla před pěti lety, stále budí emoce.

„Řeholní sestry jsou vnímány jako dobrovolnice, které můžeme využívat, jak se nám zlíbí, což často vede k uplatňování moci,“ tvrdí řeholnice, která si říká sestra Cécile. Její svědectví otiskl měsíčník Women Church World, který vyšel 1. března spolu s vatikánským deníkem Osservatore Romano.

Když bylo Gabriele Bossisové, úspěšné autorce a režisérce divadelních her, 62 let, zažila na lodi během turné po Kanadě naléhavé vnitřní oslovení, které se vymykalo všem jejím dosavadním zkušenostem. Ač z počátku prožívala velkou nejistotu, co ten Hlas (jak mu nejdřív říkala) znamená, přece jen si začala zaznamenávat to, co jí sděloval. Posléze jí bylo čím dál tím jasnější, že je to sám Ježíš.