Nejen volební výsledky, ale i dění, které hned následovalo, poskytuje rozhodně spoustu materiálu k úvahám – a také je jich na všech stranách spousta. Předně myslím, že bychom za debatami o tom, kdo se vlastně nakonec dostal do naší Poslanecké sněmovny, měli vidět problém podstatně zásadnější. Totiž hlubokou krizi samotné zastupitelské demokracie.

Porušena byla další zvyklost během Františkova pontifikátu. S časovým předstihem téměř čtyř měsíců Svatý stolec ústy svého mluvčího Federica Lombardiho oznámil, že Svatý otec vyjmenuje nové kardinály na svátek Katedry sv. Petra, 22. února v příštím roce.

Uplynulé parlamentní volby byly už druhými v řadě, které se nesly ve znamení nových subjektů. Nejvíce se mluví o úspěchu dvou populistických hnutí ANO Andreje Babiše a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury.Třetí novou či spíše staronovou stranou je KDU-ČSL. Poprvé v historii se stalo, že strana, která vypadla, byla schopná vrátit se do Sněmovny.

„Už po staletí platí zásada, že první přicházející otřesy v katolické církvi jsou nejpatrnější v Německu,“ píše prominentní vatikanolog John Allen v magazínu National Catholic Reporter. „Německý národ koneckonců přivedl na svět reformaci, a byla to právě intelektuální a duchovní energie německých teologů, která popostrčila církev směrem k Druhému vatikánskému koncilu."

Všimněte si, že v české politice – a patrně nejen v ní – platí pravidlo: Kdo vyvolá předčasné volby, ten je prohraje. Tentokrát opět sociální demokraté trvali na rozpuštění sněmovny a co nejrychlejších volbách, a opět prohráli. Nenechme se mýlit tím, že jsou nejsilnější stranou. Ve skutečnosti ztratili další voliče. Ještě před pár týdny se zdálo, že by snad spolu s komunisty mohli mít dokonce ústavní většinu; teď by nedali dohromady ani většinu prostou.