Prohlášením Dignitas infinita chce Vatikán postavit do středu pozornosti lidskou důstojnost – 75 let po Všeobecné deklaraci lidských práv na půdě OSN. Lidská důstojnost byla vždycky majákem církve, čteme v dokumentu. Že však církev dlouhou dobu lidská práva odsuzovala a teprve 15 let po deklaraci Spojených národů k nim našla pozitivní vztah, o tom se mlčí. Bochumská profesorka dogmatiky a dějin dogmatu Gunda Wernerová proto v prohlášení nevidí pokrok, naopak. 

Na fotkách vidíme pražského emeritního arcibiskupa kardinála Dominika Duku v družné zábavě ve společnosti známých lidí. Na jedné fotografii dohromady se soudem usvědčeným lhářem Milošem Zemanem, na jiné je Dominik Duka s herečkou Jiřinou Bohdalovou a jakýmsi zvláštním gestem společně žehnají knize, k níž emeritní arcibiskup napsal doslov.

Papež František se k tématu techniky vyjadřuje poměrně často a silně kriticky. Tyto jeho názory je třeba chápat v širší perspektivě, než jakou si možná – v kontextu okcidentálního kulturního okruhu – nebo jeho „kampusových bublin“, o kterých hovoří Václav Bělohradský, uvědomujeme.

Vatikánské úřady římskokatolické církve představily nový dokument o lidské důstojnosti s názvem Dignitas Infinita. Lidskou důstojnost porušuje podle katolické církve náhradní mateřství, eutanázie, potraty a také války, chudoba či obchodování s lidmi a v některých případech i změna pohlaví.

V posledních několika letech jsme měli možnost sledovat dva synodální procesy, které probíhaly nezávisle na sobě, a přece můžeme v jejich závěrech najít styčné body. Pokud nás zajímají rozdíly přístupů a chápání těchto témat u nás a v Německu, najdeme odlišnosti zejména ve čtyřech dimenzích: motivy pro konfrontaci s těmito tématy, předpoklady a paradigmata přístupu, šíře a hloubka analýzy a sebevědomí Božího lidu.