Před nějakou dobou spatřil světlo světa fotoblog s názvem „Bible po kapkách“, který až do dnešních dnů vydržel s pravidelnou aktualizací. Autor v něm spojuje známé i méně známé biblické verše s vlastními fotografiemi s přáním, abychom se třeba jen po malinkých kapkách k Bibli pravidelně vraceli a nechali se jí znovu oslovit. 

Pověst se liší od pohádky tím, že její jádro spočívá v nějaké události, která se v nějaké podobě buď skutečně odehrála, nebo aspoň teoreticky mohla odehrát. V genezi této nové městské legendy hraje hlavní roli nevědomost. Kardinál Josef Beran už před desítkami let vyslovil: „...církev  se nebojí toho, co lidstvo o ní ví, nýbrž toho, že lidstvo ji tak málo zná.“

Ruđer Bošković byl ve své době ceněn papeži i odbornou komunitou, byl skvělým fyzikem, kartografem, astronomem, básníkem i konstruktérem.

Ježíš se loučí se svými učedníky. Odchází od nich cestou kříže k Otci. Učedníků se zmocňuje strach. Zůstanou sami jako sirotci. Proto na ně dopadá tíseň. Na všechnu naši tíseň Ježíš odpovídá zaslíbením: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy…“

Ano, není slyšet, a to tam, kde by měl být slyšen nejvíc. Nevinná křesťanka je odsouzena k trestu smrti. Všichni pokojní muslimové společně se všemi, kdo obviňují svět z islamofobie, by měli povstat a říct, tento rozsudek je v rozporu s naší vírou.