Tři speciální komise, jedna „nevlastní“ encyklika, jedna apoštolská exhortace, jedna zahraniční cesta a neortodoxní pastorační přístup. Taková je zatím přibližná bilance dosavadního Františkova působení na svatopetrském stolci. „Papežomanie“ díky argentinské hlavě církve přetrvává.

Papež František dnes vydal velmi věcný, ale zároveň zásadní dokument, ve kterém shrnuje úkoly, priority a cíle svého pontifikátu a naznačuje, jak by měla být katolická církev reformována. Takzvanou apoštolskou exhortaci František napsal k ukončení Roku víry. Uvádí v ní mimo jiné, že církev by měla mít hlavně funkci misijní a neměla by se bát ušpinit si ruce, když bude pomáhat chudým a utlačovaným.

Australský jezuita Gerald O'Collins několik desetiletí působil na Gregoriánské univerzitě v Římě (6 let jako děkan teologické fakulty) a napsal řadu odborných i populárních knih. V obsáhlém rozhovoru pro Christnet.eu se mj. vyjadřuje ke vztahu vědy a víry, k novému ateismu a k výzvám pro katolickou církev ve 21. století.

Poměr církve jako nositelky náboženského života ke státu a státnímu zřízení má v západní tradici zvláštní charakter. Roli garanta a moderátora náboženského života nárokovali zároveň panovník jako hlava státu a rovněž církevní představitelé. Jejich soutěžení dávalo evropským dějinám část jejich vnitřní dynamiky a další osu vývo­je.

Podobně jako americký prezident, také hlava katolické církve je obklopena řadou spolupracovníků v různých, byť neformálních, stupních blízkosti. Kdo jsou tito lidé a jaké úkoly při své práci plní?