Po celých třiadvacet let od „sametu“ jsem měl pocit, že český národ je morálně stále lhostejnější. Zdálo se mi, že by bylo možno oprávněně hovořit o „morálním nihilismu“. Ošklivými „květy“ tohoto nihilismu byla kupříkladu věta jednoho obviněného, leč neodsouzeného tuneláře: „Doufám, že soud bude posuzovat legalitu, nikoli morálnost mého počínání.“

Irská teoložka Linda Hoganová je sice vdaná feministka, a ve svých devětačtyřiceti relativně mladá, ale přesto se o ní spekuluje jako o vůbec první kardinálce, která by mohla usednout mezi vatikánskými „knížaty církve“.

Nejen volební výsledky, ale i dění, které hned následovalo, poskytuje rozhodně spoustu materiálu k úvahám – a také je jich na všech stranách spousta. Předně myslím, že bychom za debatami o tom, kdo se vlastně nakonec dostal do naší Poslanecké sněmovny, měli vidět problém podstatně zásadnější. Totiž hlubokou krizi samotné zastupitelské demokracie.

Porušena byla další zvyklost během Františkova pontifikátu. S časovým předstihem téměř čtyř měsíců Svatý stolec ústy svého mluvčího Federica Lombardiho oznámil, že Svatý otec vyjmenuje nové kardinály na svátek Katedry sv. Petra, 22. února v příštím roce.

Uplynulé parlamentní volby byly už druhými v řadě, které se nesly ve znamení nových subjektů. Nejvíce se mluví o úspěchu dvou populistických hnutí ANO Andreje Babiše a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury.Třetí novou či spíše staronovou stranou je KDU-ČSL. Poprvé v historii se stalo, že strana, která vypadla, byla schopná vrátit se do Sněmovny.