Bylo to tak před patnácti lety, kdy mi zazvonil doma telefon a představil se mi jeden kněz, kterého jsem kdysi znal: "Předně ti chci popřát všechno nejlepší do nového roku." Poděkoval jsem. Pak pokračoval zvýšeným hlasem: A kromě toho jsem ti chtěl říct, aby sis svoji špinavou hubu přestal otírat o církev svatou a..."  Byl to kněz z jednoho nesmírně zbožného poutního míst.

Nově zvolený český prezident Miloš Zeman o sobě tvrdí, že je tolerantním ateistou. Do nového úřadu mu popřál pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka slovy: "Přeji novému prezidentovi, aby byl úspěšný ve snaze posílit jednotu našeho národa. Očekávám, že jako státník si bude vědom své odpovědnosti za naši zemi, dokáže ji důvěryhodně reprezentovat v zahraničí a bude se při svém působení opírat o morální zásady vlastní naší evropské tradici." K tomuto přání se připojil i olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

Bylo patrné, že konfrontační postoj vůči modernímu světu a budování paralelní kontraspolečnosti nepřinesl výsledky a nedával naději na zásadní zvrat v budoucnosti. Papežové piánské epochy jako např. Pius X. provádí velmi radikální reformy (např. nový kodex kanonického práva), ale nebyli připraveni na zásadní průlom.

Papež Jan Pavel II. se dostane do nebe. Za nebeskou bránou mu říká svatý Petr: "Poslouchej, můžeš být rád, že ses sem vůbec dostal.“

Expapež se udiveně ptá: "Cože? Udělal jsem na zemi něco špatného?“

"Bůh se zlobí, že jsi nedovolil kněžské svěcení žen,“ odpoví Petr.