Kam bychom přišli, zaznívá nejen z tradicionalistického a krajního katolického prostředí, kdyby si pro Boží požehnání chodili ke knězi rozvedení a znovu sezdaní katolíci, nebo dokonce homosexuálové, kteří svoji vzájemnou lásku, úctu a respekt korunují vztahem a společným životem. Dost bylo v naší církvi Ein Kessel Buntes!

Rozhovor s katolickým duchovním a koordinátorem spirituální péče v Psychiatrické nemocnici Bohnice Jaromírem Odrobiňákem o jeho hobití cestě ke kněžství, zkušenostech terapeuta a nemocničního kaplana. O náročné práci týmu spirituální péče, destigmatizaci duševně nemocných a o splynutí „světa nemocných“ a „světa zdravých“ v nemocničním kostele, na který je vyhlášená sbírka.

Pojďme se podívat na pět výzev, kterým čelí teologické fakulty. Vycházet budu z perspektivy Olomouce, kde působím, a nečiním si nárok na úplnost. Naopak budu rád, když mě ostatní doplní v komentářích.

Téměř denně vychází z Dikasteria pro nauku víry nějaký nový dokument. Jejich seznam na vatikánských stránkách se dlouhá léta plnil jen velmi pomalu. Od září, kdy převzal veslo Víctor Férnandez, stránky v typickém vatikánském designu z konce devadesátých let procitly z Růženčina stoletého spánku. Za pouhého čtvrt roku přibylo už devět nových záznamů: audienční reskripty, odpovědi na dubia, dopisy. Jen málo z nich nezpůsobilo pozdvižení s palcovými titulky.

Náboženství a politika se vzájemně ovlivňují. V minulosti každé spojení trůnu a oltáře skončilo pro církev kompromitujícími fakty a často přímo katastrofou. V Evropě se poslední „státní církve“ oddělují od státu. Tento pozitivní trend však neplatí pro všechny církevní organizace. Jedním z příkladů je ústřední výbor Světové rady církví (SRC).