Studium problematiky zneužívání v církvi a přístup církevních představitelů k pachatelům a obětem v minulosti vzbuzuje otázky, jak naložit se zjištěnými skutečnostmi. V červenci 2023 se toto téma stalo aktuální v souvislosti s instalací informační tabule u hrobů arcibiskupů v kryptě katedrály v Paderbornu.

Sebevražda je za všech okolností citlivé téma, v církevním prostředí obzvláště. Během uplynulých let na Slovensku spáchalo sebevraždu několik kněží. Redaktoři slovenského deníku Postoj.sk zjišťovali, co je za tím a jak tomu předcházet.

Kniha Miroslava Nedorostka má příznačný podtitul: Kněz, politický vězeň, dělník a biskup skryté církve. Život kněze ve druhé polovině 20. století. Je to biografie nejen kněze Stanislava Krátkého, ale i celé české katolické církve, tedy nejen té skryté, v podmínkách totalitního státu. Protože “oficiální” a “tajnou” církev od sebe nelze oddělovat, jde totiž jen o dvě větve téže církve.

Nejen česká církev (nebo přesněji řečeno katolická církev v Česku), ale obecně minimálně evropská církev (opět rozuměj katolická církev v Evropě) poslední desetiletí stojí na důležité křižovatce, zda se bude dál ubírat cestou upevňování organizační struktury a vědomě ze svých řad (ať už dočasně anebo natrvalo) odstraňovat všechny, kdo nenaplňují jasnou představu (podtrhuji slovo představu) nositelů moci v církvi o správné Ježíšově nauce, anebo se vydá riskantní cestou samotného Krista.

Milí farníci, „příslušnost k církvi s vnitřní distancí se nedědí“. Tímto výrokem zaujal jasné stanovisko Dominik Meiering, farář v centru Kolína nad Rýnem. A každý, kdo nad tímto prohlášením zapřemýšlí, je v pokušení souhlasit: Takzvaná kriticko-loajální nebo (levicově) liberální příslušnost k církvi, pokud přetrvává dlouho, nabývá tíživé, často až kyselé příchutě.