Praktická víra
Krátká úvaha o očistci
Jaroslav E. Sýkora, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 2. 11. 2006Praktická víra
Katolická církev na pařížských předměstích
Jiří Baroš, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 24. 10. 2006Praktická víra
Náboženská svoboda není samozřejmostí
Daniel Raus, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 23. 10. 2006Praktická víra
Příchází pošuci!
Jeroným Klimeš, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 19. 10. 2006Praktická víra
Do Compostely cesta dlouhá
František Lízna, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 5. 10. 2006Přejít na stránku:
Článek měsíce
Antikrist Petera Thiela
Martin Bedřich / 5. 10. 2025Křesťan a sport
Ladislav Kotík / Praktická víraLáká vás žití "na hromádce"?
Tomáš Skácel / Praktická víraDuben 2000 ve světě křesťanské hudby - Slovensko a svět
Milan Tesař / Praktická víraExultet chvalozpěv na velikonoční svíci z liturgie Bílé soboty
Martin Moštěk / Praktická víraVelikonoční sekvence Velikonoční oběti (Victimiae Paschalis)
Martin Moštěk / Praktická víraCo a jak křesťané slaví o Velikonocích
Martin Moštěk / Praktická víraPokání a svátost smíření
P. Benno Tivar / Praktická víra... a já se rozplakal
Robert Němec / Praktická víraJaký je smysl popeleční středy
Robert Němec / Praktická víraBankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů

Seznamka
Památka všech věrných zemřelých (tzv. dušičky) je v liturgickém roce římskokatolické církve slavena 2. listopadu, tedy na podzim, kdy příroda v severní části zeměkoule tzv. usíná. Země se odklání od slunce, den se prodlužuje, počasí živým tvorům vnucuje změnu všednodenního rytmu i ochrany těla. Chlad a temno doprovází blátivost a vlhko, člověk má pocit, jako kdyby se propadl do hrobu. A jak na tyto „hrobní“ podmínky reaguje? Vyhledává teplo, světlo a společnost lidí.
Během října a listopadu loňského roku mohli televizní diváci ze všech částí světa sledoval záběry hořících aut během nepokojů na předměstích téměř všech větších měst v celé Francii. Francouzský ministr vnitra nazval (revoltující) lidi z předměstí "chátrou", což u nich jen povzbudilo růst pocitů ponížení a opovržení. Také spektakulární užití bezpečnostních složek bylo pociťováno jako provokace, která jen zvýšila diskreditaci politiky. Ta se ukazuje být stále neschopnou integrovat tyto obyvatele. Ti dále zakoušejí každodenní rasismus a opravdovou segregaci.
Americké ministerstvo zahraničních věcí vydává už několik let zprávu o náboženské svobodě ve světě. Je to mimořádně důležitý dokument, protože do jisté míry ovlivňuje politiku Spojených států vůči některým zemím. Letošní zpráva se stala důvodem podrážděných reakcí – hlavně v zemích, které jsou na tom s náboženskou svobodou špatně.
Už bych těžko spočítal dopisy, které mi radí, abych přestal počítat s biskupy, protože z jejich strany stejně nemůžeme čekat jakoukoli obrodu církve. Podobný trend představují i ti lidé, kteří se sice považují za křesťany, ale neuznávají církev. Jakkoli si vážím podpory těchto lidí, přesto jsem přesvědčen, že se mýlí. Pokusím se ukázat proč.
Ve městě jsem se setkal se dvěma duchovními, oblečenými do sutan s výrazně širokým cingulem a kolárkem. Když jsem před jedním z nich zmínil, že jsem jezuita, zareagoval pobaveně a snad i ironicky. Má menší batoh, kráčí rychle a vypadá, jako by právě vypadl z ilustrací náboženských fanatiků Jiráskova Temna. Při chůzi se ho ptám, do jaké řehole patří. Odpovídá: „Lefébvre.“ Uklidnilo mě to, jsem rád, že takové oblečení žádní klasičtí řeholníci nenosí. Znovu se s ním setkávám v jednom kostele. Dál pokračuji sám poté, co jsem poobědval špagety. Cesta vede do kopců a poskytuje široký výhled. Na jednom místě vidím výrazné nápisy. V sousedství zřejmě proslulé vinopalny je možno se napít nejen vody, ale i vína, obojí lze získat pouhým otočením kohoutku. 