Kniha kázání a esejů evangelického faráře Martina T. Zikmunda Stesk po kraji, která vyšla v listopadu letošního roku ve druhém a upraveném vydání, je zajímavou sondou do života a myšlení člověka, jenž je svým vyznáním a službou ukotven v evangelickém prostředí a zároveň vstupuje do ekumenického dialogu se zástupci ostatních církví a samozřejmě také se sekulárně orientovaným světem.

Zahrádecký a číhošťský kněz Josef Toufar byl za života poctivým a nadšeným knězem, který uměl nejen kázat při mši, ale vedl lidi k starosti o druhé, k životu ve společenství, k toleranci k různosti. Dokázal do kostela přitáhnout i komunisty, při tancovačkách učil farníky tancovat českou besedu, podporoval hradecké bohoslovce.

Zažít skutečnou solidaritu je něco úžasného, říká dlouholetá ředitelka litoměřické diecézní charity Růžena Kavková. V rozhovoru o poslání charity, chudobě a spolupráci duchovních a laiků je i kritická vůči vedení církve. "Když se ohlížím za těmi roky v charitě, musím říct, že asi nejtěžší byla komunikace s vedením diecéze," říká Kavková.

Nejenom listy apoštola Pavla, ale i evangelia jsou v jistém smyslu žánrem poutnické literatury. Zatímco Pavel urazil na svých misiích tisíce a tisíce kilometrů, evangelisté se jako poutníci motali ve zvláštním, posvátném Božím kruhu, jehož trajektorie je stejně zajímavá jako popis duchovního výstupu na horu, cesta do Říma či přežité ztroskotání.

Misionáři obláti skládají kromě slibů chudoby, poslušnosti a čistoty ještě slib vytrvalosti. Zobrazuje se v něm odhodlání jít za těmi nejpotřebnějšími, žít s nimi a milovat je. Nejsou charakterizováni specifickou spiritualitou, ale odhodláním vydat se pro druhé. Ostatně také výraz „oblatus“ znamená darovaný se druhému. O rozhovor jsme požádali představeného komunity v Plasích Vlastimila Kadlece.