V sobotu 22.října 2005 se v Praze konala mezinárodní vědecká konference „Darwin and Design – A Challenge for the 21th Century Science“, která si zaslouží, aby o ní byla širší veřejnost informována.Pro sekularizované české prostředí, charakterizované nezájmem širší veřejnosti o tyto otázky, jednostranností médií a přezíravostí vědecké elity, bylo uspořádání vědecké konference na téma „Darwin a plán“ převratným počinem. Hnutí inteligentního plánu, o kterém jsme u nás dosud slyšeli jen z neúplných a tendenčních zpráv, se na ní představilo jako přesvědčivé, kompetentní fórum, schopné dávat nové zásadní podněty pro důležitou oblast vědy i života. Na konferenci reagoval i denní tisk, který ji ale většinou zlehčoval či zesměšňoval.

Měl jsem po dlouhém čase zase jednou příležitost být na civilním pohřbu jako posluchač. To pak naslouchám pozorně každému slovu. Řečnice svou řeč k bezvěrecké rodině vypointovala tím, že „všechno napraví lékař největší: čas“. Tady by se jistě dalo rozebírat, jak jsou taky tito profesionálové nakonec odkázáni na slovní zásobu původu náboženského. Ale nešť. Více mě překvapili pozůstalí: tím, jaké k obřadu vybrali písně. – Nejprve z přehrávače zazněla sladká „U nebeských bran“ a  potom - jak říkají funebráci: při zatahování rakve - zpíval kýčovitý Jakub Smolík svou „Ave Maria“.