Myslím, že na dně mnoha českých duší – ale to by musely být pod velkým tlakem – je nějaké českobratrství, takové, jež se moc neprojevuje, ale kdyby se hodně tlačilo, tak by se mnozí Češi k něčemu takovému přihlásili. Vůbec to nesouvisí s nějakou konfesionalitou, s příslušností k církvím. Když třeba dnes katolická církev přemýšlí – a zatím marně – proč ona naděje po osmdesátém devátém tak rychle opadla, tak myslím, že by se mělo zkoumat toto české ledví, českobratrské ledví. Je to hodně utajené, stydlivé, ale někde hluboko to je – chudá církev a podobně.

"Církve považuji za důležitou součást občanské společnosti. Samozřejmě mají plné právo se v pluralitní společnosti vyslovovat k veřejným věcem a jejich hlas si zaslouží úctu a pozornost. Nesouhlasím s názorem, že monopol ve veřejném prostoru mají mít pouze politické strany a nepovažuji církve za cosi jako spolek zahrádkářů, " říká v rozhovoru pro Magazín ChristNet.eu Jan Švejnar.