Známe je dobře. Jsou naše. Bolí a to je nám nepříjemné. Bolí a tím zároveň vnímáme, že jsou. Zároveň se dají jen těžko nahmatat nebo alespoň vidět. Jmenují se různě, ale vždycky jde vlastně o totéž. Bolesti, trápení, zranění, ublížení, kříže… Prakticky celý svůj život hledáme cestu jak bez nich žít. Jak dosáhnout míru, sebepřijetí.  

Hovořit o katolické církvi (římskokatolické -pozn. red.) jako o celku je velice obtížné. V poslední době zaznívá řada hlasů, které o ní prohlašují, že je v krizi, úpadku atp. Myslím si, že podobné výroky nejsou opodstatněné, i když se zakládají na částečných pozorováních. Spíše naopak – církev vstupuje plně do období po Druhém vatikánském koncilu a myslím, že nastává věk hluboké renesance církve.

Hovořit o katolické církvi (římskokatolické -pozn. red.) jako o celku je velice obtížné. V poslední době zaznívá řada hlasů, které o ní prohlašují, že je v krizi, úpadku atp. Myslím si, že podobné výroky nejsou opodstatněné, i když se zakládají na částečných pozorováních. Spíše naopak – církev vstupuje plně do období po Druhém vatikánském koncilu a myslím, že nastává věk hluboké renesance církve.

Hovořit o katolické církvi (římskokatolické -pozn. red.) jako o celku je velice obtížné. V poslední době zaznívá řada hlasů, které o ní prohlašují, že je v krizi, úpadku atp. Myslím si, že podobné výroky nejsou opodstatněné, i když se zakládají na částečných pozorováních. Spíše naopak – církev vstupuje plně do období po Druhém vatikánském koncilu a myslím, že nastává věk hluboké renesance církve.

Dnes se už málokdo drží představy, že někde ve světě existuje bytost zvaná ďábel. Lidé minulosti obecně měli větší sklony personifikovat si jevy, s nimiž se v životě setkávali. Zlo nevyjímaje. Podívejme se dnes na zoubek právě ďáblovi. Výkladem biblických textů s ohledem na jejich symbolické poselství lze pochopit mnohé z psychologie lidské přirozenosti.