Osmé přikázání je nejvíce náchylné hříchu opomenutí - omissio - nekonám, co mám konat, a z těch se lidé následně ani nezpovídají. Jedná se především o povinnost křesťana vydávat svědectví pravdě, a to i za cenu většího či menšího sebeobětování.

Dnešní soudnictví je založeno na klokotu papírů. Interpretují se písmenka a na nějaká čestná prohlášení se nehraje, ba ani ta svědecká výpověď není, co bývala. Dřív ale opravdu soudní pře stály a padaly na výpovědi svědků. Proto za křivé svědectví padaly od nepaměti nejpřísnější, hrdelní tresty.

Každý, kdo má jakés takés ponětí o matematice, ví, že jediná smysluplná číselná soustava je dvanáctková. Je to dělitelné 1, 2, 3, 4, 6 a s neperiodickými zlomky i 5, 8, 9, 10. Proto ve dvanáctkové soustavě se počítají hodiny i úhly. Nic lepšího vymyslet nelze. To jenom trubci, jako jsou Římané, co nemají v hlavě nic jiného než válčení, mohli prosazovat desítkovou soustavu a ještě se podle ní decimovat. Každopádně tato nelogičnost měla své neblahé následky i v teologii. Do nesmyslné desítky se znásilnila i Mojžíšova přikázání...

Sex je oblast našeho života, která není tak prvoplánově ideální jako například chůze. Neexistuje Boží přikázání, které by upravovalo, jak má člověk chodit a jak při tom má mávat rukama. Sexuální oblast je však do značné míry beztvará a má sklon se zvrhávat do roztodivných podob, kdy nadělá více škody než užitku.

Páté přikázání (De 5, 17) je první z trojice lapidárních přikázání (nezabiješ, nesesmilníš a nepokradeš), ke kterým ani Hospodin ani Mojžíš nepovažovali za nutné dodat jakýkoli komentář.