V Jeruzalémě končí týdenní svátky stánků (v. 2). Židé se před Hospodinem poradovali ze sklizených úrod a prosili za nový déšť. A právě v tu chvíli – kdy končí sváteční bohoslužby – se Ježíš v chrámě postavil, aby ho všichni viděli, a volá, aby ho všichni slyšeli, abychom ho i my dnes slyšeli, aby ho i dnes všichni lidé slyšeli: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“

Žádný z nás jistě nevzpomíná rád na temné chvíle své minulosti. Všichni si velice přejeme, aby se zapomnělo na naše selhání a prohry. A teď jsou před námi Velikonoce. Zeptám se: neslavili bychom je rádi jako svátky radosti – bez Velkého pátku, bez toho dne, kdy „nastala tma po vší zemi“ (Mt 27,45)?

Slavíme Letnice, svátky Ducha svatého. Kdo je to Duch svatý? Co a jak působí? Odpověď hledáme v svědectví proroků a apoštolů. Odpověď nalézáme v Bibli. Duch svatý je Bůh, krterý nechce zůstat daleko od nás, Bohem nám vzdáleným a neznámým.

Dokonáno jest“, je podle evangelisty Jana Ježíšovo poslední slovo. Ježíš jím vyhlašuje, že se splnilo všechno, o čem Bůh ve své lásce rozhodl, že se má stát k naší záchraně a k záchraně světa. Ježíš, který to vše dokonává, je „beránek Boží, který snímá hřích světa“ (Jan 1,29). Jeho smrt na kříži je obětí Bohu příjemnou a milou, obětí Bohem přijatou a obětí jednou provždy dostatečnou (Žd 10,8-10). Žádné další oběti už není třeba.

Opět stojíme před svatým tajemstvím vánoc. Porozumíme mu? Uvede nás v úžas? Uslyšíme chvalozpěv nebeských zástupů a připojíme se k němu?  A naplní veliká radost naše srdce, naše dny sváteční i všední? Betlémským pastýřům poslal Pán na pomoc anděla. I nám ho posílá. Bez jeho pomoci bychom vánoce radostně slavit nedokázali.