Zatímco jednoznačný antisemitismus by byl pro mnoho lidí pořád ještě poněkud trapný, existují jeho soft-verze, které se hájí tím, že nejde o nic proti Židům, ale proti politice státu Izrael. Výsledek je ovšem tentýž. Protože jde často o absurdní kampaně odtržené od reality, jejich výsledkem jsou útoky na Židy po celém světě, nejen v Izraeli.

Druhá světová válka je jako jedna z největších pohrom světových dějin příležitostí ke zpytování svědomí pro křesťany. Nejde jen o to, jakým způsobem se za války chovali, ale o důležitější věc, totiž jak mohlo k válce vůbec dojít.

To, že papež přijal 10. dubna po dlouhé době emeritního trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka, je samozřejmě potěšitelná zpráva. Hned se objevily spekulace o tom, co celá věc znamená. Rozhodně přitom, jak známe rychlost vatikánské byrokracie, nemůžeme počítat s tím, že by k nějakým změnám došlo příliš brzo.

Je islám náboženstvím míru, nebo je ze své podstaty nástrojem teroru a netolerance? Pointu můžeme říci hned na začátku, aby někteří lidé neztráceli čas. Každé náboženství má agresivní potenciál, ale ne stejně silný. Agresivní potenciál má samozřejmě i ateismus.

Dan Drápal (Christnet 3. 1. 2015) ve své polemice s mým článkem v Lidových novinách (20. 12. 2014) otevřel několik témat, kterými se nemohu zabývat najednou. Kdybych se o to pokusil, zřejmě bych si představil článek tak rozsáhlý, že by se mi do něj nechtělo. Zkusím tedy vybrat aspoň část za celek.